Mise NZ

Geocaching

Čas, počasí

RSS / Exporty

	RSS články
	RSS komentáře

     
     

Komentáře

rado  
Fido  
Speediholka  
rado  
Speediholka  

Haere mai Speediholko a Simále!

	18. říjen 2011
	Let Dubaj - Auckland - zobrazit na mapě

Z Dubaje jsme vyrazili s asi dvouhodinovým zpožděním, ale byli jsme na palubě obřího Airbusu A380-800 a já seděla přímo u okýnka. To je co? Jako mě osobně to nijak závratné nepřišlo, protože mi chybí možnost srovnání vzhledem k tomu, že to byl můj druhý let a letadlům vůbec nerozumím (ostatně pořád ještě nevím, jak se to tak stane, že to vůbec drží ve vzduchu:)...ale všichni okolo mi říkali, že to je úplně super a i Michal se moc těšil. Každopádně už jsme se ocitli tam, kam jsme podle zakoupených letenek patřili...v economy class...a bylo to poznat! Už žádné dvojky vína zdarma, sbohem haldo jídla servírovaná na talíři, pápá čokoládičkové bonbony a polohovatelná sedačko:( Pozitivní na tom aspoň bylo, že jsem konečně měla možnost srovnání a ocenila jsem ten luxus v business class, ke kterému jsme přišli jen díky nadbytku zabookovaných míst v economy. Já bych jídlo v letadle klidně oželela a nacpala se svýma oblíbenýma corny tyčinkama, co mi ale vadilo, byl nedostatek místa na moje dlouhé nohy. Po několila hodinách letu už jsem neveděla, jak si je mám poskládat, aby mi nedřevěněly.

Ačkoliv jsme do Sydney letěli asi 13 hodin, uteklo to díky poslechu hudby, focení, jídlu a přerušovanému spánku poměrně rychle. Na australské půdě jsme prošli další již rutinní kontrolou a počkali si asi hodinu na let do Aucklandu. Opět jsme nastoupili do „našeho starého známého“ Airbusu A 380 na úplně stejná místa. Za námi seděl pán, který si s námi očividně chtěl povídat, ale my mu absolutně nerozuměli – to bylo naše první neslavné setkání s novozélandskou angličtinou.

Let proběhl bez sebemenších problémů a už jsem se těšila, až zas přistaneme a pofrčíme po dráze tou rychlostí formule. V letadle nám letušky rozdali „arrival card“, kde jsme měli vyplnit údaje o nás, jestli si s sebou nevezeme nějaké jídlo, léky, dřevo apod. Poctivě jsme přiznali léky, pohorky a nějké to jídlo, dřevěná cwgčka jsme zatajili:). Ještě před přistáním jsme si užili doslova vyhlídkový let nad Aucklandem. Sluníčko nad mraky krásně svítilo, jen jsem byla trochu rozmrzelá z toho, že město vypadalo z výšky jak nudná placka s kupou malých nezajímavých baráků. Ale jen co jsme začali klesat, objevily se na skle okýnka první kapky a na zemi už nás přívital typický novozélandský slejvák. Tak nám to pěkně začalo...Při cestě z letadla jsme se aspoň přes sklo mohli pokochat tím „naším“ gigantem, ve srovnání s ostatními letadly to byl opravdu macek.

A jak probíhal náš první vstup na novozélandskou pevninu? Nejdříve jsme museli projít pasovou kontrolou, kde jsme se zařadili do fronty pro „mimoně“ (rozuměj pro lidi, kteří nemají novozélandský nebo australský pas). U přepážky nás čekala paní milého vzezření, která nakoukla do našich arrival cards a zajímala se, co že to za léky s sebou vezeme. Michal vykoktal něco o vitamínech na kolena a já cosi o high temperature. Paní se usmála a povídala, jestli teda jako máme medikamenty na headaches a my souhlasně přikývli. Pak si projela naše pasy a víza, potvrzený zůstatek na účtu jsme ani nepředkládali. Pak jsme si šli pro zavazadla. S napětím jsme očekávali, kdy je konečně spatříme na jezdícím páse. Věřila jsem tomu, že Michalovo úhledně zabalené zavazadlo náročné lety přežije, ale u svých svázaných krosen jsem trochu (vlastně hodně) pochybovala. Přišlo mi úplně neuvěřitelné, jak všechna ta zavazadla nekontrolovaně jezdí po pásu a kdokoliv mi tak mohl ukrást můj majeteček (Michal k tomu dodává: LOL:).

No a pak nás čekala obávaná biosecurity. Pán u stolečku si letmo prohlédl náš pas, ale nejvíce se zajímal o věci, které jsme přiznali v arrival cards. Musela jsem tedy vyndat svoje müsli tyčinky, které jsem díky pěkné nervozitě prostě nemohla najít, ale nakonec se zadařilo. Měli jsme strach i z toho, co řekne na naše ne zrovna precizně vyčištěné pohorky, ale ty omrknul jen velmi zběžně a navíc jen jednu, takže jsem mu fikaně ukázala tu čistší. No a nakonec naše zavazadla opět ozářili rentgenem (chudáci, aby tak z toho chytli nějakou nemoc...), aby se jako podívali, jestli nevezeme jablíčka a pomeranče (všude na letišti byly postery, že pokud dovezeme nějaké ovoce, nepřiznáme nebo nevyhodíme ho, čeká nás pokuta 400 NZD).

Komentáře:

rado

12.06.12, 22:50

Ahojte :) prosim ta na kontrole sa vas nepytali preco nemate spiatocnu letenku? nechceli preukazat dostatok financii na kupu spiatocnej letenky? uvazujeme tiez nad jednosmernou letenkou, tak neviem kolko si mame zobrat hotovosti (okrem 4200nzd) aby sme im preukazali ze mame na spiatocnu letenku...dakujem

Speediholka

web

14.06.12, 08:35 (19:35 DST)

Ahoj Rado,
z české banky jsem si nechali vytisknout potvrzení, že máme na účtech dostatečný zůstatek, ale předkládat jsme ho nemuseli a vlastně se ani nikdo nezajímal, jestli máme jednosměrné nebo zpáteční letenky...stačil jim pas a vyplněný příletový lístek (tam jsme uvedli, že s sebou vezeme nějaké léky, takže se pouze poptali, co je to za druh a když jsme řekli, že něco na nachlazení, bolest hlavy atp., tak pak už dál nevyzvídali). Spíš nám několikrát zrentgenovali zavazadla a museli jsme jim ukázat müsli tyčinky, co jsme měli v kapse u krosny a pak ještě kontrolovali, zda-li nemáme špinavé pohorky. Samozřejmě to, že zrovna nás nějak extrémně nekontrolovali, nevyptávali se, neznamená, že vy to budeme mít stejně...

rado

25.07.12, 13:10

Dakujem za odpoved :)

	Jsi člověk?
	Jsi spam?

Krátce z NZ

Náhodné Fotky