Mise NZ

Geocaching

Čas, počasí

RSS / Exporty

	RSS články
	RSS komentáře

     
     

Komentáře

rado  
Fido  
Speediholka  
rado  
Speediholka  

Postřehy z Dubaje

	18. říjen 2011
	Dubaj, Spojené Arabské Emiráty - zobrazit na mapě

Můj první dojem z dubajského letiště byl, že se tam všechno nějak nezvykle třpytí. V duty free zóně byla snad několikakilometrová a několikapatrová promenáda lemovaná stánky a obchody s výrobky typu Swarovski (Jako některé blyštivé náušnice nebo prstýnky bych si třeba i koupila, pokud bych měla za co, ale kdo si proboha může pořídit roztodivná skleněná zvířátka, různé sošky a tomu podobné kýče?), s parfémy těch nejvybranějších světových značek (já bych si po sérii očmuchávání parfémovaných papírku vybrala Chanel Chance, Michal upřednostnil pana Huga Bosse), tabákovými výrobky, alkoholem a elektronikou. Původně jsme měli v plánu obstarat si aspoň pár deci nějaké té lihovinky, ale neshodlli jsme se na výběru, tak snad příště...Michal taky po očku pokukoval po videokamerách, které v přepočtu vyšly možná i trochu levněji než u nás (od cca 4000Kč), ale nakonec jsme uznali, že za podobnou cenu ji pravděpodobně seženeme i na NZ a že ji v tuto chvíli nutně nepotřebujeme...

Byla jsem doslova unešená z toho, jak je Dubaj „multikulti“...V Čechách jsme si už pomalu zvykli na černoušky a asiaty, ale tady byla lidských „odrůd“ ještě mnohem širší – pánové v jednobarevných hábitech (no prostě v prostěradlech:) s různými pokrývkami hlavy, v žabkách, keckách i špičatých botách snad z hadí kůže, dámy v honosně zdobených „krojích“, zahalené, i poměrně hodně obnažené. Uvědomila jsem si, jak jsem značně zblblá médii, protože zprvu jsem skoro za každým pánem v hábitu a s arabským vzezřením viděla teroristu, který zcela určitě vyhodí celé letiště do povětří...

Pestrost lidského vzezření nás s Michalem inspirovala k tomu, že jsme se snažili určovat, kdo asi tak bude arab, kdo pochází z Afriky, prostě jsme se snažili rozeznávat různé odstíny černé. Až jsme si uvědomili, že jsme vlastně v celém areálu letiště v menšině, což pro nás byl přeci jen trochu zvláštní pocit.

Exoticky jsem si ale nepřipadala zdaleka jen kvůli barvě pleti, ale také kvůli svému téměř žirafímu vzrůstu. Například když jsem se kolem sebe rozhlédla v umývárně, tak všechny ostatní ženy mi byly maximálně po ramena a u mužů brouzdajících se letištní halou to nebylo o moc lepší. Michal na to konto poznamenal, že tady by mě asi neudal:)

Na dubajském letišti jsme měli celkem 10 hodin času, ale na pořádný spánek ani nedošlo Nejprve jsme se přirozeně snažili se se vším tím novým seznámit a udělat si představu o tom, kde bysme mohli schoulit naše unavená těla. Bohužel lehátek na spaní byl nedostatek a tak jsme chvilku zevlili na obyčejných sedačkách, vyzkoušeli internetové spojení s domovem a hodili pár fotek na FB pro naše fanoušky. Kolem 5. hodiny ranní jsme se rozhodli, že zjistíme, jak je to s jedinou keškou v okolí dubajského letiště. Bohužel nám ale na informacích řekli, že prostory smí opustit pouze cestující, kteří na další spoj čekají nejméně 8 hodin a nám tou dobou do odletu chybělo už jen nějakých 5. Kdychom se tedy šli poptat už hned po příletu, vypustili by nás a my možná měli jediný (ale za to velmi prestižní) bod z SAE...Tak jsme si aspoň do odletu dali několik antispánkových procházek po duty free promenádě, nadopovali se čokoládičkama z domova a kafem z místního McDonalda.

Komentáře:

Olda

web

20.10.11, 13:51

hezký, kolik zajímavostí se dá napsat o 10ti hodin čekání na jednom místě :-)
Jinak já bych kameru primárně nekupoval je to další zbytečné zařízení.. kamera v mobilu stačí, pokud to je slušnější mobil.

Ale zrcadlovku, to už bych si neodpustil a na focení se tam vyřádil.

	Jsi člověk?
	Jsi spam?

Krátce z NZ

Náhodné Fotky