Ráno jsme se naposledy protáhli na posteli v našem „chlívku“, udělali si lahodnou snídani (mimochodem stejnou jako včera) a ještě se pokochali výhledem do okolní buše. Dnes nás totiž čekal návrat do Aucklandu.Vy můžete jásat, protože už opět máme připojení k internetu, my radostí zas tolik neskáčeme, protože nám skončil úžasný víkendový pobyt, během něhož jsme poznali spoustu přírodních zajímavostí, konečně vyzkoušeli kvalitu NZ vín a procvičili si angličtinu s paní domácí Gillian. Uff, bylo toho hodně a bylo to super! Opět jsme se přepravili lodí, sluníčko pěkně pražilo a my poprvé využili jeden z našich opalovacích krémů. Včera jsme to totiž moc nevychytali a pěkně jsme si spálili ksichtíky a krky. Jojo, jaro je tu v plném proudu:)
V Aucklandu jsme se ubytovali v „našem“ hostelu. Domluvili jsme se, že se začneme trochu krotit ve výdajích a tak jsme si zaplatili na tři noci pokoj bez oken sdílený s dalšími 4 lidmi – pomalu nejlevnější varianta, kterou ACB nabízí, no neberte to:) (necelých 80 NZD/3 noci/osoba). Ještě jsme si vyzvedli zavazadlo, které jsme měli po dobu našeho ostrovního pobytu uložené v úschovně. Já jsem se zas dopředu obávala, aby nám někdo náš majetek nezcizil, ale můj strach se naštěstí ukázal jako neopodstatněný. Na pokoji jsme se dvěma Francouzema a dalšíma dvě klukama, takže se tam pěkně bojim:)
Odpoledne jsme se konečně vypravili na obhlídku nějaký kár. Gillian nám dala kontakt na backpackerscarmarket, který sídlí jen asi 10 minut chůze od hostelu, takže jsme se tak kolem 15. hodiny vypravili. V garážích stálo kolem 20 aut, ale žádné neodpovídalo našim představám – chceme něco do maximálně 4000 NZD, ideálně aby se v něm dalo i spát, aby nemělo hned na začátku propadlou technickou, nebyla na něm vidět rez na první pohled a pokud by bylo červené, tak by to bylo i z mého ženského pohledu ideální. Takové vozítko jsme tam objevili, dokonce mělo na sobě žirafí samolepky (wau), ale stálo necelých 5000 NZD a to už je celkem pálka, když ještě musíme počítat s nějakými výdaji před technickou, pak pojištění a blabla. Jo a byla to Toyota Estima (někde píšou i Lucida). Po prohlídce jsme se zastavili v asijském foodcourtu (úplně vůně Brna to byla:), kde si Michal dal nějakou rýži s mořskýma příšerkama (cca 10 NZD). Pak jsme navštívili i asijský market, kde kromě rezavých pánví, vonných tyčinek, měli i jídlo, takže jsme hned vyzkoušeli džus z mladého kokosu (0,5 l/2.20 NZD), pak cosi z agáve koupili jsme si i nějaké arašídové mlsání. Zbytek odpoledne jsme pak prozevlili na hostelu na netu, který se sekal takovým způsobem, že to bylo až o nervy. Každopádně se mi povedlo nahrát všechny fotky z našeho pobytu v ráji, pořešili jsme všechny mailové resty a mrkli i na nabídky aut na odkaz. Poflakování nás pěkně zmohlo a tak přišlo na řadu kafíčko v našem oblíbeném Gloria Jean´s caffe, které bylo opět naprosto úžasné. Večer jsme se pak šli jen tak zlehka projít nočním Aucklandem, prohlédli jsme si konečně Britomart, což je největší podzemní nádraží na světě (jako průvodce to tak tvrdí, ale nic tak úžasného to zas není). Mně osobně bylo divné, že na mapách jsou značené koleje, ale žádné tu nevedou, tak tohle je tedy vysvětlení. Zkusmo jsme zapli i gpsku a zrovna kousek od nás byla keška, takže jsme si její odlov nemohli nechat ujít. Michal si u snědšího pána koupil kebab s hranolkama. Vypadal lahodně, ale když jsem do něj kousla, ucítila jsem zápach/vůni kozího nebo ovčího sýra. Michal se na mě laškovně usmál a mně bylo jasné, že jsem poprvé v životě ochutnala ovečku, to vlněné zviřátko, které jsem ještě včera obdivovala, jak se pase na zelených novozélandských kopcích. Už nikdy více!
Večer jsem ještě zašla do společné místnosti na hostelu, což je jediné místo, kde nám momentálně funguje internet. Vedle sebe jsem uslyšela české nadávky. Paráda, konečně jsem něčemu rozuměla:) Kluci se nějak vztekali, že jim nejede net. Protože jsem ale netušila, jak jim pomoci, tak jsem byla zticha a v klídku si projížděla fejsbůk, e-maily a tak. Za chvilku došel Michal ze sprchy a jak na mě česky promluvil, tak jsme se hnedka všichni dali do řeči. Kolegové doletěli do Aucklandu teprve včera, tak jsme jim poskytli informace ohledně bankovního účtu, pak se hovor stočil ke koupi auta. Bylo příjemné zjistit, že je na tom někdo podobně jak my a že to bere s humorem. Pokud by se „česká čtyřka“ dostala k těmto stránkám, tak zdravíme do Teplic a do Přelouče:)!
Chtěl jsem se podívat, jak Toyota vypadá a první odkaz co naskočil byl inzerát na NZ za 3400... Docela haluz:) link
Fido
26.10.11, 13:55
Copak se ti nelibilo na vlnenym kebabu? :) Z kytek holt flakotu neudelas... Ale jinak to tam vypada moc pekne. Taky bych si nechal libit jaro, tady je ted dost hnusne a hlavne priserna kosa
Krátce z NZ
03.08.: Je nám ctí Vám všem oznámit, že od soboty jsme Vondrovi:). Poprvé jsme se viděli před 4 lety při sjíždění řeky Ohře, kdy jsme každý měli svého partnera, "jiskra" přeskočila minulý rok v dubnu na svatbě kamarádky a po půl roce vztahu jsme se jeli vzájemně otestovat na Nový Zéland. Celý pobyt jsme si moc užili a dokonce jsme si přivezli i jeden suvenýr, který by se měl vyklubat už koncem listopadu;). Nejpozději zítra přidáme fotky na rajče!
