V noci jsem se na patrovce moc komfortně nevyspala, protože matrace je již značně proleželá a nechtěla jsem se příliš otáčet, abych nebudila kolegu pod sebou. Navíc jak mám pořád strachy, abych nepřišla o svůj majetek, tak jsem spala pod dekou se svým batohem (ráno jsem s ním byla i ve sprše:), kde jsem měla doklady, peníze, foťák a další cennosti a na nohy mi se mi proto už moc místa nedostávalo.
Když jsme ráno za pomoci čelovky zjistili, kolik už je vlastně hodin (to je nevýhoda pokoje bez oken, i ve dne je tam černočerná tma), tak jsme rychle vystartovali, abychom ještě stihli spojit se s domovem. U nás bylo před 9. hodinou ranní, u vás táhlo na 10 hodin večer. Nakonec jsme virtuálně navštívili Žabovřesky i Velké Pavlovice, spojení s Osekem bylo pouze textové, ale snad i to vizuální příště vyjde. Těšíme se! Je to takový zvláštní pocit vidět blízké lidi na obrazovce počítače, i když jsou tak strášně daleko.
Dopoledne jsme si zašli na snídani do blízkého foodcourtu (až teprve včera jsme objevili, že hned za barákem máme obchoďák, kde v přízemí sídlí snad i 10 různých rychlých občerstvení – thajské, arabské, japonské...), kde jsme si dali ranní kávičku a muffiny. Takto posilněni jsme se pak vydali na již druhou obhlídku aut do backpackerscarmarketu. Od včerejšího odpoledne se vozový park moc neobměnil a ceny aut splňujících naše představy jsou poměrně vysoko nad vytyčenou maximální hranicí 4000 NZD. Ale červená žirafka (Toyota Estima, o kterém jsem již psala včera) tam pořád stála a pokud na nás v garáži bude čekat i zítra, tak si asi vyzkoušíme, co umí!
Po obhlídce aut jsme si zašli do obchoďáku New World a že si vyzkoušíme místní kuchyňku. Nakoupili jsme:
500g müsli s kouskama sušených meruněk – 3.99 NZD 1litr mléka – 2 NZD balení špaget – cca 2 NZD 125 g strouhaného parmazánu – cca 6 NZD tomatová omáčky s bazalkou – 3.40 NZD velký linkovaný sešit – 1 NZD zámek na skříňku (ochrana před zloději na hostelu) – 8 NZD 6 velkých jablek – cca 3 NZD 0,5 litru „houbového“ pití – cca 2 NZD 0,5 litru olivového oleje – 5.80 NZD 0,5 litru gelu na praní – 4 NZD 300g soli – 1.35 NZD
A pak jsme si teda ještě obstarali na potraviny 2 lock and lock krabičky s nápisy All Blacks. To víte, skončil šampionát a začínají výprodeje zboží s rugbyovou tématikou...už se těšíme až zlevní i ta dresová trička:)
Zatímco Lenka psala řádky výše, Michal se ujal vaření špaget s tomato di basilico (ještě posypané parmazánem, protože eidam třicítku jsme nenašli). Kuchyň je poměrně velká a vybavená veškerým nádobím (samozřejmě docela použitým, ale neberte to za tu cenu). Překvapilo nás, kolik lidí věří společné ledničce a špajzu – to by na kolejích neobstálo. (Jo a kdyby to ještě někdo nevěděl, tak Michal je úplně ten nejlepčejší kuchař – úžasnější těstoviny al dente jsem ještě nejedla:)
Na zítřejší snídani už máme nakoupené müsli s mlíkem, ale pokud tu ještě nějakou noc navíc strávíme, tak si určitě uděláme rozpečený tousťák s máslem a medem a k obědu míchaná vajíčka (koukala jsem, že v akci mají 24ks za 5 NZD) s čerstvým chlebem evropského stylu, mňam!
Po chvilce odpoledního relaxu u netu jsme vyběhli do města obejít místní hostely, abychom si zmapovali nabídku aut. Jak se dalo očekávat, tak inzeráty mají všude stejné, což nás příliš nepotěšilo. Už oba cítíme, že zevlení v Aucklandu nikam nevede, je drahé a prostě chceme změnu. K večeru jsme opět potkali české kolegy a ty nám už s úsměvem oznamovali, že mají vozítko (za cca 2000 NZD, ale není to campervan s postýlkama). Jeli si pro něj vlakem až mimo Auckland a zítra dopoledne nás tam prý také zavezou, protože v něm mají sedačky až pro 7 lidí. Jsme zvědaví, jestli objevíme nějakého nového favorita.
Dneska nás také při obíhání města napadlo, že by bylo zajímavé si změřit, kolik kilometrů denně nachodíme. Máme totiž pocit, že neustále někam putujeme – ať už je to v rámci vyřizování nezbytností, hledání kešek, shánění potravy či auta a nebo jde jen o večerní procházky. V Brně jsem byla zvyklá, že jsem mohla kdykoliv skáknout do tramvaje (výraz šalina mi nikdy moc nešel přes pusu), ale tady je městská doprava hodně drahá a navíc je snad nemožné se vyznat v jejich linkách.
Michal právě projíždí našeho snad kilového průvodce po NZ a zaškrtává si do mapy, kam by se chtěl ještě podívat (mně je to vcelku jedno, hlavně když tam bude teplo, hezká příroda a taky příležitost si něco vydělat). Jinak už melu z posledního, moc bych si přála postel s tvrdší matrací někde hezky v soukromí (snad i to spaní v autě by bylo lepší než tahle patrovka v šestilůžáku bez oken). Jo a v 9 hodin vyrážíme s českýma kolegama do hospooody, juch:)
Z prace clovek zbytecne blbne :)
treba ja si tu procetl vase cestovatelske zazitky a pak mi prislo strasne divny, jak muzes psat, co jste delali celej den 26. kdyz ja cumim v praci a jsou 2 odpoledne :D hlavne ze na zacatku pises o tom casovym posunu...
Krátce z NZ
03.08.: Je nám ctí Vám všem oznámit, že od soboty jsme Vondrovi:). Poprvé jsme se viděli před 4 lety při sjíždění řeky Ohře, kdy jsme každý měli svého partnera, "jiskra" přeskočila minulý rok v dubnu na svatbě kamarádky a po půl roce vztahu jsme se jeli vzájemně otestovat na Nový Zéland. Celý pobyt jsme si moc užili a dokonce jsme si přivezli i jeden suvenýr, který by se měl vyklubat už koncem listopadu;). Nejpozději zítra přidáme fotky na rajče!
