Dnešní odhlášení z hotelu proběhlo svižně, na dvakrát jsme odnosili věci do auta. Francouzi opět spali, tak jsme se balili s čelovkama. Teď, když už máme jiné ubytování, tak to snad můžeme napsat – měli tam asi blechy! Michal původně červené flíčky přičítal na vrub zákeřným sand flies, ale mě na pláží nic nepokousalo a večer jsem se stejně pěkně škrabala. Michal už pak měl celkem slušný odpor k místnímu povlečení, říkal, že jen zalehne a už ho všecko svědí. Mrkli jsme se dovnitř a jeden povlak na polštář byl jen vycpaný vatelinem a druhý byl zas pro změnu úplně kluzký, takový jako plastový...prostě kvalitka. Každopádně ráno ještě proběhlo spojení s domovem, míchaný vajíčka a tradá ven z města. Na parkovišti nás čekalo nemilé překvapení - naše autíčko totiž spalo mnohem dráž než my. My si užívali společnou místnost za 24 NZD každý, ale Mitsumyšítko si hovělo asi v Hiltonu. Parkovací automat po nás chtěl neuvěřitelných 96 NZD za 20 hodin. To po ránu pěkně na...sere! Od teď je Lenka pěkně protivná, když se má z peněženky vyndat byť jen jediný dolar. Nastal tvrdý režim, viz pak třeba večeřoběd ve Whangarei. Přes Myšákovo brblání se taky bude spát v autě. (Lenka si dovolí vsuvku – chtěla jsem parkovat někde mimo centrum, kde bysme neplatili ani jediný doláč a zbylou trasu bysme dojeli městskou dopravou, což by nás vyšlo maximálně na 20 NZD a nebo to došli pěšky a měli to gratis. Je mi jasné, že některé výdaje jsou nezbytné (jíst něco musíme, komfortnější spaní a koupelna se tady hodí, chceme vidět nějaké zajímavosti), ale platit 1400Kč za blbé parkování mi přijde jako luxus.)
Cesta po dálnici probíhala poklidně (Připomeňte mi, že mám zaplatit jakýsi poplatek na dálnici.). Čtyřproudá dálnice brzy přešla v silnici první třídy a asi po hodině jsme si dali přestávku na odpočívadle (Lenka skoro celou cestu v autě spala). Z odpočívadla byla šipka na track, jakýsi vodopády, 15min. Tak jsme si odskočili (žádný zázrak) a po návratu si Lenka vyzkoušela popojíždění s Mitsumyšítkem po parkovišti (automat pak zhodnotila jako woman/dement friendly). Whangarei pak žádná sláva (místo baráků tu mají jen podivné hangáry), ale alespoň jsme nakoupili v místním PakInSave (připomínalo mi to Makro, jen pro všechny). Útrata byla asi za 18 NZD, část jsme si hned snědli na místním sochařském díle. K obědovečeři se podával sandwichový pěnový chleba s náznaky zrníček, česnekový humus (název výrobku přesně vystihuje jeho kvalitu) a vše měla zachránit „nožní“ šunka (leg ham, 1.10 NZD/10dkg). No, žaludky jsme trochu naplnily, ale požitek veškerý žádný.
Už bylo kolem 4 hodiny, tak jsme vyjeli z města za nějakým spaním. Docela naslepo, ale drželi jsme se šipek Beach. Asi po 20km jsem si zajeli k takové malé pláži chvilku pozevlili a vyjeli dál. Až auto ve stejném pruhu proti nám nás vytrhlo z poklidné jízdy. Jako překvapilo nás to oba, ale nakonec jsme se nějak dohodli. Kurňa, první a doufám poslední faux paus s řízením vlevo. Kruháky jsou v pohodě, odbočování taky, ale silničky se skoro nulovým provozem (když není za koho se zařadit) jsou zákeřný jak sviňa. A Lenka taky nic neřekne. Trošku roztřesen jsem zajel do jednoho kempu, ale nelíbilo se mi 17 NZD za osobu ve stanu (dorm room stejně jak v Aucklandu – 24 NZD). Aby nebylo dnešních zážitků dost, při couvání jsem najel na jakousi miniskruž a opřel o ni výfuk. Ale nic se mu nestalo. Už teda pěkně nasranej na celý svět včetně sebe jsem zaparkoval na další pláži, kde dokonce byly veřejné WC. Místo to bylo vcelku osamocené, tak jsme se rozhodli, že by nikomu nemuselo vadit, když tady na noc zakempíme. Než jsme se rozkoukali, už u nás stálo terénní vozítko, pán se nás ptal, jestli jsme backpackeři a že kdybychom chtěli, tak u něj můžeme pracovat (3,5 hodiny denně) a že sice nedostaneme zaplaceno, ale budeme u něj na farmě moct zadarmo přespat a dostaneme 3 jídla za den (tzv. woofing to je). Chvílku jsme o tom uvažovali, ale pak jsme si řekli, že by nám to teď v ničem moc nepomohlo, když chceme pocestovat po severu a pak bude se pokusíme najít si placenou práci v jiné části ostrova.
Bylo ještě poměrně světlo, když pán odjel, v okolí hned 3 kešky, takže bylo jasné, že hned tak spinkat nepůjdeme. Na pláži jsme konečně viděli aspoň nějaké náznaky vln, v okolí pár pidipralesů, v dálce ostrovy chudých rytířů (Poor Knights Islands), prostě parádní podvečerní procházka, při které jsme vypustili i pár geo-cestovatelů.
Po návratu už vedle nás stálo velké barevné campovací vozítko. Nás teprve čekala úprava Mitsumyšítka ve spací vagón. Všechen bordýlek jme naházeli na přední sedačky, ostatních 5 sedátek jsme sklopili, propadliny jsme vystlali karimatkama, na vše povlékli Irmičky (odkaz) a luxusní apartmá bylo připravené. Pak jsme si otevřeli láhev Chardonnay z opičí zátoky (Monkey bay), rozdělali chipsáky, napsali pro vás pár řádků a chrrrr...
03.08.: Je nám ctí Vám všem oznámit, že od soboty jsme Vondrovi:). Poprvé jsme se viděli před 4 lety při sjíždění řeky Ohře, kdy jsme každý měli svého partnera, "jiskra" přeskočila minulý rok v dubnu na svatbě kamarádky a po půl roce vztahu jsme se jeli vzájemně otestovat na Nový Zéland. Celý pobyt jsme si moc užili a dokonce jsme si přivezli i jeden suvenýr, který by se měl vyklubat už koncem listopadu;). Nejpozději zítra přidáme fotky na rajče!
