Na dnešní den jsme měli v plánu brzký ranní přesun do Aucklandu kvůli vyřízení zbývajících formalit a chvilkovému připojení k internetu na domovském hostelu. Oproti včerejšku krásně svítilo sluníčko, takže se nám hned líp vstávalo ze spacáků. Do Aucklandu to z Orewy je něco přes 30 kilometrů, ale dálnice byla pěkně ucpaná, no aspoň jsme se ještě pokochali výhledem na panorama s mohutnou sky tower.
Průjezd městem jsme díky gpsce zvládli zcela bez problémů a podle mého plánu jsme Mitsumyšítko odstavili na parkovišti u ZOO, abychom mu zas nemuseli platit all inclusive někde v centru. Do města jsme pak dojeli za pár doláčů autobusem. Nejdřív jsme chtěli vyřídit banku, kde jsme měli mít k vyzvednutí karty pro internetové bankovnictví, ale nakonec nám je poslali na jinou pobočku na téže ulici, takže jsme to odložili na později a šli si chvíli zabrouzdat na hostel na internet. Tam jsme si přečetli zprávu od Jany z české bandy, že v místech, kam jsme původně plánovali jet (Bay of Plenty), to s prací vypadá bídně. Pak jsme projeli pár inzerátů na netu, ale všude chtějí nějaké zkušenosti (i u dojení kraviček), plynulou angličtinu a nebo je to na jižním ostrově, takže jsme se rozhodli vsadit na osvědčený Napier. V Aucklandu jsme ještě vyřídili odložené záležistosti v bance a těsně po poledni už jsme zase seděli v autě a uháněli na jihovýchod.
Silnice byly nezvykle rovné, v řízení jsme se hezky střídali a zhruba pětihodinová cesta s malými „kochacími“ zastávkami na odpočívadlech nám rychle utekla. Odbočili jsme si jen jednou u města Taupo, když nám ukazatel na silnici sděloval, že dalších 143km není žádná benzínka a nádrž byla těsně nad rezervou. Škoda jen, že jsme prosvištěli kolem oblasti Roturoa, která je na předních místech seznamu „Co navšívit na NZ“. Cestou jsme jen zahlédli pár míst, kde pára prosakovala zemí, byl cítit sirovodík a stála geotermální elektrárna. Tak se tam stavíme příště.
Těsně před Napierem krajina plynule přešla od oveček a kraviček do sadů a vinohradů. Jablka teprve kvetou, vinohrady mají první lístky, ale pomeranče se jim tam už válejí po zemi. Snad si těma našima rukama v době sklizně i něco vyděláme! Do cíle jsme dorazili kolem sedmé hodiny a skoro násilím jsem vytáhnul Lenku na malou procházku po nábřeží. Město je to architektonicky přímo nádherné. Někdy ve třicátých letech zažilo strašlivé zemětřesení, které ho srovnalo se zemí. Baráky jsou tedy všechny vystavěné znova a všechny ve stylu Art Deco. Kdo neví, co to přesně je, představte si, že jste ve filmu s Oldřichem Novým. Foťák jsme pro dnešek nechali v autě, ale ještě se sem určitě kvůli fotkám vrátíme.
Našli jsme si u pláže pěkné parkoviště a za chvili jsme usnuli.
03.08.: Je nám ctí Vám všem oznámit, že od soboty jsme Vondrovi:). Poprvé jsme se viděli před 4 lety při sjíždění řeky Ohře, kdy jsme každý měli svého partnera, "jiskra" přeskočila minulý rok v dubnu na svatbě kamarádky a po půl roce vztahu jsme se jeli vzájemně otestovat na Nový Zéland. Celý pobyt jsme si moc užili a dokonce jsme si přivezli i jeden suvenýr, který by se měl vyklubat už koncem listopadu;). Nejpozději zítra přidáme fotky na rajče!
