Hawkes bay hlásí celý den deštivo, tak jsme si s Lenkou udělali podmračenou pondělní neděli. Celý den se válíme, dopisujeme obecné články, třídíme fotky, ale hlavně jsem vzal Mitsumišítko do autoservisu. Kromě výfuku jsem totiž zjistil totální ztrátu oleje z motoru, tak jsem měl obavy, aby to někde neteklo. Nita mi domluvila osvědčeného mechanika a v jednu mě k němu Vikas zavedl. Pán vzal auto na plošinu, omrkl baterkou spodek a že dobrý. Doplnil olej a říkal, že se mu to na nějakou prasklinu nezdá a že je to prostě takový žrout. Jako po 2300km se mi to zdá dost, ale budiž. Poučení pro příště: kontrolovat olej (kontroloval jsem ho denně první týden, co jsme si pořídili auto, ale pak jsem na to už kašlal). Jo a automechanik mě normálně zapomněl okrást! Nakrmil auto kolem 2l oleje, ale na účtu jsem měl jen 0,5l a platil 18 NZD. Ještě se podíval na nabořený výfuk, ale protože neměl svářečku, poslal mě do jiného servisu.
Mrknul jsem na adresu a kupodivu jsem pěkně trefil bez gps. Servis se přímo specializuje na výfuky. Omrkli auto opět na plošině, vysvětlili si co a jak a že mám dojít za hodinu. No, nebylo to tak jednoduché, bo mechanik byl kiwák jak poleno a moc jsem se nechytal (jazyková vložka: check se vyslovuje jako [čik], já pořád co s kuřetem). Po hodině jsme dorazili společně s Lenkou a převzali auto (Lenka se opět sunula k pravým předním dveřím na domnělé místo spolujezdce). Odřízli pokroucený kus, srovnali a zavařili. Opět nás asi zapomněl okrást, bo jsme platili 78 NZD (jo a peněženku jsem si zapomněl v autě, i ta přežila). Hned po nastartování jsme si užívali krásného tichého vrnění a zajeli do Countdownu na nákup.
Supermarketí rubriku jsme teď trochu opomíjeli, takže je na čase to napravit. Když už z nás jsou zase ti pracanti, tak si můžeme dovolit popustit trochu víc korunek za stravu než třeba při naší severské misi, kdy se náš nákupní košík plnil hlavně výrobky značky Budget (něco jako třeba Clever v Bille). Sendvičový chleba nám už leze snad i ušima a proto jsme si na večer vymysleli, že se pokusíme si ukuchtit další ze studentských specialit – francouzské brambory. Jsme se úpně zapomněli pochlubit, čím jsme se živili v minulých 3 dnech – rýží s párkem:) Teda abychom nevypadali úplně jako prasátka, tak to bylo kilo hnědé rýže s osmahlými párečky ve slupce, zhruba půl kila klasické mražené zeleninové směsi a to vše jsme si dali s ledovým salátem a pro lepší chuť jsme dodali i sladkou chilli omáčku (tu teď používáme místo kečupu). Mňamka to byla!
Na dnešní večeři jsme si obstarali 2,5 kilové balení brambor (cca 4 NZD), kilo edamu (10 NZD, samozřejmě asi nespaseme všechen), 12 vajec (3 NZD, taky nám ještě nějaké zbudou) a pak jsme si nechali navážit asi 40 dkg uzeninových zbytků. Má peněženka okamžitě zajásala, protože 10 dkg stálo pouhých 0.40 NZD. No neděláme si iluze, že by v tom bylo něco jiného než rozemleté uši, kopýtka a kdo ví co ještě, ale do francouzských brambor to úplně stačí a navíc český kabanos tu jaksi nevedou. K tomu všemu ještě dodáme cibulu od paní domácí.
Pak už jsme jen přihodili do košíku dva kilové kyblíky jogurtu (už jsme vyzkoušeli kromě citrónového všechny příchutě, takže jsme od meruňkového zahájili druhé kolo), humáčový sendvičový chleba (už vážně uvažujeme o tom, že si začneme péct svůj vlastní), 2 kila jablek (naučili jsme se jíst každý den aspoň jedno a tak máme velkou spotřebu), na zkoušku jsme vzali 2 zlatá kiwi a k večernímu filmu ještě chicken chipsy (na dnešek máme v plánu nějaký horor, tak asi budem nervózně zobat víc než obvykle. Jen tak mimochodem – včera jsme se koukli na poměrně nový český film Muži v říji a jsme jen rádi, že jsme na něj nešli do kina, protože by to byly úplně vyhozené peníze.).
Doufáme, že se počasí umoudří (přeháňky se podle radaru nehoní snad nikde jinde než právě nad Hawkes bay) a zítra zase nastoupíme v plné polní do roboty. Zjistili jsme podle našich dnešních propočtů, že Michal byl ve svých předodjezdových plánech trochu velký optimista, když tvrdil, že 14 dní práce bude stačit na týden válení. Možná i 3 týdny práce budou málo, protože o dovolené se běžné náklady ještě zvyšují. Každopádně bychom rádi makali do Vánoc, pak se tu 14 dní nepracuje (to uvažujeme o návštěvě měst Taupo a Rotorua) a leden a únor plánujeme opět tvrdě vydělávat.
Všude kolem nás se to už hemží Santa Clausy (podle jednoho obřího na supermarketu New World se už v Hastings pěkně orientujeme), na dortech mají dávno nápisy Merry Christmas a na poště nám letáky připomínají, jak dlouho trvá poslat balík s dárky do jednotlivých destinací. Asi je to tím teplem, tím, že jsme odtrženi od svých rodin, ale přípravy na nejlepší svátky v roce nás úplně míjejí. Teda ne tak úplně, protože já si svůj dárek vyhlídla ve Warehousu – obří žirafí plyšový polštář. Kdo mi ho koupí? odkaz
VP Team dává palec dolů za nedocenění kvalit Mužů v říji...
Krátce z NZ
03.08.: Je nám ctí Vám všem oznámit, že od soboty jsme Vondrovi:). Poprvé jsme se viděli před 4 lety při sjíždění řeky Ohře, kdy jsme každý měli svého partnera, "jiskra" přeskočila minulý rok v dubnu na svatbě kamarádky a po půl roce vztahu jsme se jeli vzájemně otestovat na Nový Zéland. Celý pobyt jsme si moc užili a dokonce jsme si přivezli i jeden suvenýr, který by se měl vyklubat už koncem listopadu;). Nejpozději zítra přidáme fotky na rajče!
