Že tuhle disciplínu neznáte? Že ještě není zařazená do programu jarních olympijských her? Kdyby ale byla, tak bysme si díky pravidelnému tréninku nevedli vůbec špatně. Nejlepšími důkazy je dnešní neuvěřitelný výdělek 150 NZD pro každého a skutečnost, že jsem „Gertrudu“ z Německa i „Kim“ z Koreje porazila na 200 metrech o více než 50 speediholčičích délek.
Dopoledne jsem se pěkně rozjeli na dvou cibulových lajnách (tzn. celkem 8 řádků), přičemž každá měřila cca 180 metrů. Jas nám konečně prozradil (konečně jsme se ho zeptali), jak se počítá výdělek – samozřejmě záleží na míře zaplevelenosti, v tomto případě to dělalo 0.55 NZD/metr lajny (čtyřřádku). To vše jsme zvládli za zhruba 6 hodin a porazili jsme tak i českou trojici a málem jsme stíhali i čtveřici. Už je zkrátka znát, že jsme za týden získali dostatek zkušeností a jsme schopní dělat v průměru za 15 NZD/hodina.
Před obědem jsem se Jase naivně zeptala, jaký druh práce nás čeká po dokončení tohoto cibulového políčka. Usmál se a ukázal kamsi do dáli – jojo, další cibule. Po chvílce odpočinku jsme následovali Jase a na první pohled jsme se pěkně zhrozili, protože tam má lajna téměř 500 metrů a to už je pořádná štreka. Koeficient obtížnosti je tu trošku větší, i když podle nás je to spíš lehčí – máme 0.60 NZD/metr. Kolem 16. hodiny, když jsme zrovna pauzírovali, přijuchal Jas, že potřebuje tři silné muže na jinou práci a jestli já umím řídit, že bych holky odvezla zpět do backpackeru, až budeme chtít končit. Dneska mi to šlo pěkně od ruky (poprvé v životě jsem snad za den vydělala víc než Michal:) a tak jsem to táhla až do 18. hodiny (začínali jsme v 7:00). Michal pak volal, že je odvezli na kontrolu řádků s dýněma a za 2,5 hodinovou „procházku“ jim slíbili 13 NZD/hodina. Akorát tohle políčko se nachází asi 30 kilometrů od Hastings, takže bylo jasné, že budu muset jet domů s Mitsumyšítkem úplně sama (Pro brášku to radši ještě jednou zopakuju – úplně sama:). Na Stock road jsem vyhodila cibulovou kolegyni Katku a pak už jsem uháněla do Nitina příbytku.
Jakmile jsem si stoupla před zrcadlo, tak jsem se docela zhrozila, protože mám úplně odloupanou kůži na uších a to pravé mi zezadu popraskalo až do krve. Holt novozélandské sluníčko je pěkně zákeřné. Oba máme ještě několikacentimetrový spálený pruh těsně nad kalhotama, kde záda ztrácí své slušné jméno, jak nám to vykukovalo zpod trička. Zítra si tu čepici už asi vážně vezmu a krémem se budu mazat vícekrát za den (teda pokud nebude políčko smáčet déšť a půjde se vůbec do práce).
Michal dojel kolem 19. hodiny, slupli jsme zbytek francouzských brambor se sweet chilli omáčkou, i na kafíčko a pivečko došlo. Já jsem si jako bonus dala Panadol, protože se vlivem sluníčka necítím úplně fit. Mrknem ještě na předpověď, ale pokud vše půjde podle plánu, tak si hezky přivstaneme a v 6:00 už budeme s okopávadlama připraveni na startu dalšího honu za dolary.
Nějaké slamáky na / proti sluníčku by nepomohly?
hh, na hlášku „kde záda ztrácí své slušné jméno“ se budu ještě dlouho smát :D
Krátce z NZ
03.08.: Je nám ctí Vám všem oznámit, že od soboty jsme Vondrovi:). Poprvé jsme se viděli před 4 lety při sjíždění řeky Ohře, kdy jsme každý měli svého partnera, "jiskra" přeskočila minulý rok v dubnu na svatbě kamarádky a po půl roce vztahu jsme se jeli vzájemně otestovat na Nový Zéland. Celý pobyt jsme si moc užili a dokonce jsme si přivezli i jeden suvenýr, který by se měl vyklubat už koncem listopadu;). Nejpozději zítra přidáme fotky na rajče!
