Včera jsme si přivstali a vyrazili na cibulový lán už po 6.hodině ranní, abychom si vynahradili deštivé pondělí a kousek úterý. Byli jsme odhodlaní lámat rekordy. Hned jsem nám stanovila cíl – dodělat za maximálně 4 hodiny zbytek lajny a do večera pak stihnout polovinu čtyřřádku nového. Michal si ťukal na čelo a předpovídal, že v 15 hodin už toho budeme mít plný kecky a ještě rádi pojedeme dom. Jenže nová lajna byla mnohem míň zaplevelená a já s vidinou obřího výdělku začala prohlašovat, že bez jejího dokončení se prostě žádné válení nekoná. Za sebe můžu říct, že jsme si hrábla až na dno svých fyzických sil a poslední hodinu to už bylo jen o vůli vytrvat. Michal říkal, že kdybych s ním na políčku nebyla já, tak už to dávno zabalil. Po 17. hodině jsme se s mírně vrávoravou chůzi, s bolestmi hlavy a s očekáváním šílené kopy prašulí doplazili do auta a vyrazili vstříc vydatnému relaxu.
Malá vsuvka – Už první pracovní den mě napadlo, jak to vlastně budeme dělat, pokud se nám bude chtít na WC. Na poli žádní budka nestála, křoviny v okolí nízké a všude samí pracanti. Při dodělávání lajny jsme si udělali malou pauzu na narovnání zad a protažená kolen. Při té příležitosti si šel Michal mrknout, co dělá další parta indických „plečů“. Když viděl, jak plejí stejně dlouhé řádky mrkve pěkně na kolenou a místo motyčky jen nožem, byli jsme rádi za naši mrchu cibulku. Trochu pokecal s fachmanem Thomasem a šel za mnou. Na půli cesty se otočil všem zády, zaujal klasický mužský postoj a ulevil si do pole. To už na něj začal snědý kámoš Thomas volat, že co to blbne, ještě ho uvidí majitel. Pak mu vysvětlil, že je toto všechno organické pole a že máme se vším chodit do budky typu ToiToi, která stojí támhle (a ukazoval 800m do dálky). Kdyby tak Thomas tušil, co pěkného provedla Léňa o obědové pauze:). Vysvětlí nám sakra někdo, co to vlastně znamená organické pole, když se na něj nesmí dostat naše organické produkty?:D
Večer jsme si vychutnali vařící spršku, dojedli zbytek těstovin s červenou omáčkou a sýrem a Michal pustil film Děsnej dupák. Nic šílenějšího jsem za poslední dobu neviděla (Speciálně pro VPTeam – zlatý Muži v říji). Pak jsme si chviku poskypovali s Osekem a během pár minut jsme byli úplně tuhý.
Budíček jsme měli klasicky na 5:20, protože jsme na poli chtěli být zase jako první a zabrat nějakou pěknou lajničku. Jenže psal Jas, že dnes žádná práce není (v smsce stálo „no work 2day“ ). Tak moc jsme toužili po výdělečné činnosti, že mu Michal obratem zavolal, jestli teda opravdu práce není a jak to bude kdyžtak vypadat v sobotu. Nakonec jsme dostali nabídku jet na dýně. Je to v podstatě ta stejná práce, jako dělal Michal první dva dny, ale nebylo to placené od hodiny, ale od množství odvedené práce. Bylo nám jasné, že si asi moc nevyděláme, protože to ještě nemáme tak naskillované, ale pořád lepší, než jen sedět doma. Trochu jsem se zalekla, když jsem viděla, že na squashové políčko vyráží ze základny jen samí chlapi. Pozitivně jsme s Michalem, Jindrou a Jirkou hodnotili změnu práce, protože z cibule jsme už měli dost odrovnaná kolena a klouby na rukou. U dýní je člověk mírně předkloněný, takže se o slovo hlásily spíš záda, ale dalo se to zvládnout. Výhledy z políčka byla opět úžasné – na jedné straně bučely kravičky a všude kolem byla spousta členitých zelených kopců, kde jsme mohli o pauze sledovat, jak si vítr pohrává s vysokou trávou. Jen nám nikdo pořádně nedokázal říct, kolik jsme si vlastně za jednotlivé řádky vydělali, protože opět záleží na délce a míře zaplevelenosti. Každopádně jsem si povrdila, že dokážu i u fyzicky náročné práce držet tempo s muži, že prostě nejsem žádná bábovka!
Večer jsme pak skočili do centra Hastings hodit pohledy pro naše babičky. A pozor – vytáhla jsem Michala na večeři. Po předvčerejší výplatě jsme si mohli klidně zajít na nějakou luxusní večeři, ale vybrali jsme si fish and chips z místního asijského bistra. 3 rybičky, 2 párky a 2 hranolky jsme si nechali úhledně zabalit do papíru s sebou (15 NZD) a u Nity jsme obří porci rozložili na 2 talíře, vše polili sweet chilli omáčkou, otevřeli pivko a pořádně se nadlábli.
Zkusili jsme ještě cinknout Jasovi, jak to to vypadá s prací na víkend. Bohužel má cestu do Aucklandu, takže se nepracuje a my si svoje účty teď po dva dny nenakrmíme. No aspoň konečně budeme mít čas na nějaký ten výlet a nacvakáme pro vás zas spousty fotek!
Na vysvětlenou - dýně se anglicky řekne pumpkin nebo squash.
Organické pole? Hm, za to hnojení by měli být ještě rádi, určitě mnohem lepší než chemikálie a podobné postřiky.
BTW, nenačítají se tu CSS, už aby byl lepší hosting.
Krátce z NZ
03.08.: Je nám ctí Vám všem oznámit, že od soboty jsme Vondrovi:). Poprvé jsme se viděli před 4 lety při sjíždění řeky Ohře, kdy jsme každý měli svého partnera, "jiskra" přeskočila minulý rok v dubnu na svatbě kamarádky a po půl roce vztahu jsme se jeli vzájemně otestovat na Nový Zéland. Celý pobyt jsme si moc užili a dokonce jsme si přivezli i jeden suvenýr, který by se měl vyklubat už koncem listopadu;). Nejpozději zítra přidáme fotky na rajče!
