Sice máme volno už čtvrtý den, ale teprve dnes jsme podnikli pořádný výlet. Naším cílem se už podruhé stala Te Mata Peak, což je hora zhruba 400 m vysoká, po které tu pojmenované školy, restaurace, ulice. Je to takový symbol Hawke´s bay hned vedle jablek.
A cože jsme to dělali v těch minulých dnech? Pilní čtenáři už vědí, že v sobotu jsme se přestěhovali od Nity k Wendy, v neděli odpoledne jsme pak byli s Janou a Barčou na chvíli v Napieru obhlídnout nějaké místní obchůdky. Konečně taky došlo na jahůdkový shake v McDonaldu, který jsem měla slíbený za svůj megavýkon v plení cibule. Vydělala jsem si totiž jeden den asi o 4 NZD víc než Michal, tak jsem si vymyslela tuhle sladkou odměnu.
Naše NZ konto již bylo natěšené na další výdělečný týden, ale bohužel jsme asi plení dýní a cibule stihli moc rychle, takže na pondělí a úterý nám neplánovaně připadlo volno. V pondělí jsme sice vstali už zhruba v 6:00, ale po telefonátu s Jasem jsme to ještě na nějakou hodinku zalomili a nikam jsme moc nespěchali. Vymysleli jsme si aspoň pochůzku centrem Hastings, kde jsme zavítali do největšího secondhandu, do K-martu a opět došlo i na asijské bistro. Ale pěkně popořadě...Seekersmart je obří secondhand, kde mají sortiment hezky rozdělený na pánskou a dámskou sekci, podle typu artiklu (trička, kalhoty, sukně...), dle velikostí (normální a abnormální) a ceny jsou velmi příznivé. Koukala jsem hlavně na trička a halenky a cenová relace byla zhruba 4 – 7 NZD. Projela jsem i stojan se sportovníma kalhotama, protože moje oblíbené béžové tříčtvrťáky už na NZ utržily hned několik šrámů a skrvn, ale nezadařilo se. Takže jsme po zhruba 15 minutých odcházeli pouze psím hrnkem za 1 NZD, který nám Michal koupil do koupelny na kartáčky.
K-mart nám doporučovala už Nita, protože je prý ještě levnější než Warehouse. Přišlo nám to něco na styl Tesca bez potravin. Koupili jsme jenom prodlužovačku a vyhlídli si čokoládičkový adventní kalendář (7 NZD), bez kterého si čekání na Vánoce neumíme představit. Michalo bříško se kolem 11. hodiny začalo hlásit o příděl stravy, tak jsme znovu zavítali do asijského bistra, kde jsme si minulý týden koupili fish and chips. Tentokrát si Michal koupil za 10 NZD krabičku, do které si mohl nabrat, co chtěl. Tuhle vychytávku jsme si s maminou užívaly už třeba v Liberci, kde jsme si vždycky nabraly tak plný talíř, že jsme se komfortně najedly obě. I s Michalem jsme zvolili strategii, že si od každého vezmeme něco, abychom toho ochutnali co nejvíce. S krabičkou jsme si pak udělali piknik v parku a nejvíc se osvědčily kousky kuřecího řízku a pak nějaké maso v těstíčku se sladkokyselou omáčkou.
Dalším naším pondělním cílem se stala Hohepa, což je farma, kde pracují dospělí lidé s mentálním postižením a autismem. Nejdřív jsme zavítali do prodejny, kde jsou k sehnání řemeslné výrobky a produkty přímo z jejich farmy. Do košíku jsme hodili dvě kiwi, nějaké mrkve a kousek kořeněného sýra z jejich cheesery. Trochu jsme se zapovídali s prodavačkou a ta říkala, že kdybychom sháněli nějakou práci, tak se můžeme zeptat v kanceláři. Dozvěděli jsme se, že na placené pozice berou spíš lidi, kteří tam chtějí zůstat minimálně rok. Pokud bychom ale chtěli, můžeme na farmě pomáhat jako dobrovolníci, kdy nám zajistí ubytování a stravu. Uvidíme, jak nám to půjde na poli a každopádně jsme rádi, že o takové možnosti víme a v případě finanční nouze se sem můžeme „uklidit“. Pro mě by to bylo jistě zajímavé i z profesního hlediska. Po náštěvě Hohepy jsme si ještě zajeli na 3 keškáče. Jedna z nich byla opravdu vypečená – video z jejího lovu najdete na Rajčeti. V Havelock North jsme si prošli zhruba kilometr dlouhou naučnou stezku kolem potoka, kde na konci byla také ukrytá jedna plastová mrška. Bohužel bylo ale tak větrno, že jsme to na zpáteční cestě vzali co nejdříve do vesnice, protože jsme se báli padajících větví. Michal celé dny alergicky prskal, takže jsme výlet předčasně ukončili a šli odpočívat do našeho nového příbytku. Večer jsme si pak pustili film Hra na vraha. Jsem zvyklá se vždycky před puštěním filmu juknout na „csfd“ na jeho hodnocení, ale tentokrát mi to Michal zakázal (Sakra, máme tady pár filmů a ještě si bude milostivá vybírat) a já byla hodně překvapená, že po slibném začátku se z toho vyklubal snímek typu Vřískot.
A teď už k dnešnímu výletu. Ráno jsme se vydatně posilnili rozpečenými sendvičovými chleby s máslem, sýrem a marmeládou a na našem NZ ubrusu nemohlo chybět ani kafíčko.
Sluneční paprsky hezky pálily už od rána, my byli pro 3 dnech volna plni energie, prostě ideální konstelace na procházku po kopečkách. Start trasy jsme podle autoatlasu nenašli, takže jsme to vzali po osvědčené cestě, kde jsme byli už v sobotu (poctiví nesklerotičtí čtenáři vědí, že jsme se vypravili fotit východ slunce, ale vlivem špatného počasí jsme odjeli s nepořízenou). Na mapce u parkoviště (asi na půli cesty na vrchol) vypadaly všechny trasy hrozně dlouhé, ale naštěstí to bylo způsobené jen hodně přívětivým měřítkem. Zvolili jsme si pro výstup žlutou a červenou trasu a po cestě jsme málem zavařili naše foťáky, protože krajina kolem byla překrásná. Připadali jsme si úplně jak na Pálavě hlavně díky vápencovým skalám a stepnímu rázu strání. Celou trasu jsme měli Hastings a okolí (říká se se mu tady Ovocná mísa Nového Zélandu – Fruit Bowl of New Zealand - kolem není pomalu nic jiného než jablečné sady a vinohrady) jak na dlani. Když jsme si náležitě užili vrcholu, sešli jsme do nádherného sekvojového (redwood) lesíka, kde byl Michal stejně jako v Kauri pralese ve svém živlu.
Po cestě zpět jsme se stavili na jahodové farmě, kde jsme nakoupili i rajčata a dopřáli jsme si čertsvě nadrcenou jahodovou zmrzku (pro SpeedyGT – tu, co jsme měli na Šumavě). Chuťově byla úžasná, jen ta cena nám přišla trochu nadsazená (8 NZD, paní u pultu se možná spletla a počítala 2 porce). Jinak nás zaujala možnost si vlastníma rukama nasbírat jahody (3 NZD/kg). Hned jsem dostala chutě na kynuté knedlíky posypané tvarohem. K brzké večeři jsme si pak dali sendvičové chleby ve vajíčku se sweet chilli omáčkou a rajčaty. Celkově máme pocit, že jsme tu pěkně oprášili naše kolejní jídelníčky – nejčastěji se podává míchaná vajíčka, těstoviny s červenou omáčkou a toasty ve všech možných podobách. Po zítřejší výplatě ale vyrazíme na nákup a pořídíme si suroviny na pořádný perník.
Tak perniku se vam zachtelo... Se tam nejak zabydlujete :) Jinak to vypada, ze na vylety je tam toho opravdu pozehnane a krasny pocasi k tomu. Hlavne to pocasi zavidim, tady je zima az to hezky neni.
Fido
23.11.11, 11:02
Ted koukam na fotky a meli jste sem pridat i karate kida a jezise :D
Krátce z NZ
03.08.: Je nám ctí Vám všem oznámit, že od soboty jsme Vondrovi:). Poprvé jsme se viděli před 4 lety při sjíždění řeky Ohře, kdy jsme každý měli svého partnera, "jiskra" přeskočila minulý rok v dubnu na svatbě kamarádky a po půl roce vztahu jsme se jeli vzájemně otestovat na Nový Zéland. Celý pobyt jsme si moc užili a dokonce jsme si přivezli i jeden suvenýr, který by se měl vyklubat už koncem listopadu;). Nejpozději zítra přidáme fotky na rajče!
