Jsme rádi, že jsme si k nám našli cestu i na nové webové adrese. Rozhodli jsme se zaplatit malý poplatek za webhosting, abychom zajistili lepší stabilitu stránek a byli pro vás z druhého konce světa ještě dostupnější.
Michal se sice v pokeru snažil, seč mu síly stačily, ale karty byly neoblomné a náš NZ účet se tak v sobotu večer nerozrostl...spíš naopak a to zásluhou návštěvy místního klubu. Společně s ostatními jsme na sebe hodili městské oblečení (byl to skoro svátek nemít na sobě kalhoty a triko „vonící“ po listech jabloní), já si slavnostně nalakovala nehty bezbarvým lakem, vytáhla už pomalu zaprášenou řasenku a stíny a pak už nás všechny Wendy odvezla Mitsumyšítkem do centra. Zbytek české bandy byl „pařit“ už minulou sobotu v klubu Cru a tak se tentokrát rozhodli navštívit podnik, který sídlí hned vedle. Před vchodem si nás hned odchytla dvojice pánů v černém, zkontrolovala nadvakrát náš věk podle cestovních pasů a pak jsme plni očekávání nahrnuli do prvního patra. Parket byl ještě kolem 23. hodiny liduprázdný, tak se Jana šla zeptat na bar, v kolik se to tu rozjede a jestli vůbec. Barman se zajímal, odkud jsme, co pijeme a když viděl, že opouštíme bar, tak nám dal 6 třetinkových piv zdarma jako pozornost podniku. Chvilku jsme tedy poseděli u stolku, protože by asi vypadalo nezdvořile, kdybychom se sbalili a hned šli jinam.
Zhruba po půl hodině jsme se rozhodli vyzkoušet, jak to vypadá ve vedlejší Cru. Ostatní říkali, že se tam minulý týden opravdu dobře bavili (jejich fotky na Facebooku tomu odpovídaly), tak jsme doufali, že to i tentokrát bude stát za to. Před vchodem jsme opět prošli kontrolou a my holky jsme byly řádně „zrentgenovány“ chtivými pohledy místních mladíků. Usadili jsme se ke stolečku hned naproti baru a pozorovali cvrkot. Z reprobeden se ozývaly staré hity typu Asereje, Makarena a na letitý song Cotton eye Joe si Michal střihl i pár pata-špička kroků, co se naučil na hodinách od Přátel country ve Velkých Pavlovicích. Alkohol jsme si zdaleka nedopřávali v takové míře jako v Čechách, protože to bychom se nedoplatili. Michal si dal dvě další třetinková piva, já jsem měla dva panáky Baileys s něčím ještě víc sladkým (3 NZD/kus) a kluci dokonce pili vlastní lahváče, které si propašovali. Chvílema jsme si tam ale připadali jak na módní přehlídce strašáků do zelí:) Nalezli jsme totiž negativní korelaci mezi prostorovou výrazností přítomných žen a délkou sukně či šatů (čím více se váha něžného pohlaví blížila 150 kilogramům, tím kratší byla spodní část oděvu). S Barčou jsme se také shodly, že jsme na NZ ještě nepotkaly nějakého sympatického domorodce. Všichni jsou takoví silnější, s přetékajícími bříšky a uhlazenými tmavými vlasy (ještě nejlépe v culíku). Já jsem se na parket ani moc nehrnula, protože i tady by se tancechtiví návštěvníci dali spočítat na prstech jedné ruky. Spíš jsem poočku sledovala muže od vedlejšího stolu, který v ruce držel mobil a pořád s ním tak divně šermoval...po chvilce mi to docvaklo...si mě normálně fotil, slizák jeden. Pak když odcházel z baru, tak za oknem udělal nemravné gesto a to už mu Michal přes sklo vyhrožoval pěstí:)
Po více než hodině jsme se rozhodli, že dáme šanci ještě vedlejšímu klubu a mrknem se, jestli se to tam už konečně rozjelo. Tentokrát nás už piva zdarma nečekala, za to jsme byli uvítáni monotónní „tuc tuc“ hudbou, která byla ještě umocněna zběsile blikajícími světly (Michal: Speediholka poprvé na diskotéce uviděla stroboskop a byla z toho skoro na prášky. Ani neocenila pohodové setíky techna, house či co to bylo. Pařil jsem tedy sám a pěkně mě z toho v pondělí bolelo koleno. Skoro mi v tomto směru připomíná Aleška).
Cestou z diskotéky jsme dostali chuť na něco nedobrého od pana McDonalda nebo jiných. Zamířili jsme si to kousek po hlavní silnici a dorazili na místní drive in. Ale ouha! Místní mekáč není dostatečně kapitalistický a prodává jen lidem v autě. Dokonce nám doporučili, abychom si zavolali taxíka a z něho si to objednali. Pěším rozhodně ne. Když toto uslyšela Bára, pronesla nesmrtelné: „Oh my god, why not?!“. Jirka to tradičně celé natáčel na mobil. Vzniklo kvalitní, ale nepublikovatelné video.
Po neúspěchu u McDonalda jsme se vydali dále k Burger Kingovi, ale ten nás zklamal o něco víc, protože měl otevřeno jen do 2:00 (došli jsme tam lehce po 4. ranní). Nakonec nás zachránila Shellka a kolem 5. hodiny ráno jsme všichni uléhali. Jo a celé to probíhalo v asi nejchladnější noci co jsme na NZ, Michal se dokonce musel přikrýt dekou.
Ad focení mobilem od slizáka: No ber to tak, že jsi se mu líbila :-)
ad MC drive: Tak se to řeší i v ČR, MC drive je fakt jen pro auta. Ale v ČR má většina MC i vchod pro pěší.
proč je to video nepublikovatelné? Jen se toho neboj :-)
A vůbec, nějaká videa by se hodila, třeba takový videoblog - míň psaní víc mluvení.. občas.
Při poslední návštěvě diskotéky jsem dělala řidiče, takže jsme si už do toho Mekáče zajeli, ale moc nám nerozuměli a nedostali jsme všechno, co jsme si objednali:( A to jsme si říkali, že "pod vlivem" se naše angličtina rapidně zlepšuje!
Video je hodně nekvalitní a má ho kamarád na mobilu. Každopádně mě už napadlo občas natočit nějakou minireportáž, protože psaní zabírá hodně času a pohybující se obrázky mnohdy řeknou víc. Na rajčeti aspoň najdeš dnešní video z posledního thinningu...
Fido
15.12.11, 09:49
Srandicky, srandicky :) nejak jsem ale cekal ty stromy vetsi, tohle je pohoda, ne :D
Fídě, my jsme protrhávali stromy nejrůznějších rozměrů - na některé jsem dosáhla ze země a na jiné mi nestačil ani poslední stupínek žebříku (na ten jsem teda ze strachu stoupla jen jednou:)
Krátce z NZ
03.08.: Je nám ctí Vám všem oznámit, že od soboty jsme Vondrovi:). Poprvé jsme se viděli před 4 lety při sjíždění řeky Ohře, kdy jsme každý měli svého partnera, "jiskra" přeskočila minulý rok v dubnu na svatbě kamarádky a po půl roce vztahu jsme se jeli vzájemně otestovat na Nový Zéland. Celý pobyt jsme si moc užili a dokonce jsme si přivezli i jeden suvenýr, který by se měl vyklubat už koncem listopadu;). Nejpozději zítra přidáme fotky na rajče!
