Zní to skoro jako spinning, ale... Konečně jsme se dočkali práce, se kterou se obvykle začíná už začátkem listopadu. Jas nás připravoval na to, že když zvládneme pletí pumpkinů a cibule, tak pak pro nás bude protrhávání jablek znamenat „easy money“. Ač tomu první den vůbec nic nenasvědčovalo, Michal neztrácel svůj optimismus a věřil našim schopnostem. Ještě že jsme opravdu opičky učenlivé a s každou další hodinou na žebříku jsme cítili a viděli zlepšení. A v čem vlastně tahle naše nová výdělečná činnost spočívá? Stromy jsou teď doslova obsypané malými jablky zhruba velikosti velkých třešní. Naším úkolem je jejich počet zredukovat tak, aby se vedle sebe na jednom trsu nemačkala více než dvě jablka a zároveň odstraňujeme ta skvrnkatá a extrémně malá. Na stromě pak zůstanou jen zdravé a pohledné plody, které budou mít dostatek prostoru pro svůj další růst (před zásahem našich rychlých rukou jich je na stromě cca 1200, poté zhruba 500). Cílem toho všeho samozřejmě je, aby farmář mohl svá jablka prodat za co největší cenu. Je pravda, že od začátku pobytu jsme se nesetkali s kyselým, ošklivým nebo nahnilým jablkem a to jich kupujeme desítky týdně (přešli jsme na zdravé svačiny – místo sušenky jablíčko).
Náš rozjezd byl hodně pomalý, u prvního stromu na lajně (ty bývají největší a nejvíc obsypané) jsme strávili zhruba hodinu. Pak jsme se postupně zlepšovali a za osmihodinnovou směnu pod našima rukama prošlo 42 jabloní. Placeni jsme od počtu stromů a taxa je podle Jase 2,50 – 3 NZD/kus. Druhý den jsme pak zmákli stejný počet stromků ale za asi 5 hodin práce. Vrchol přišel v pátek, kdy jsme se hecli a pokusili se máknout, co to dá. No a ono to překvapivě šlo – za devítihodinovou směnu jsme pročistili neuvěřitelných 109 kusů, což znamená, že jsme asi dostali i nad minimální hodinovou mzdu 13 NZD. Jinak kdo by si představoval jabloně v sadu jako nádherné vzrostlé stromy, tak ten by se pěkně mýlil – jsou to spíš takové pahýly, které mají povětšinou 3 patra křivých větví a to pro snazší sběr (sad je podle našeho supervizora Russe asi 30let starý). V sobotu jsme pak zvolili trošku pohodovější tempo (přece jen jsme zvyklí na dva víkendové dny) a za 7 hodin jsme se proklestili 40 stromů. Tentokrát šlo ale o hodně obtížné kousky, takže jsme dostali krásných 5 NZD za strom.
Ze začátku jsem si sice říkala „zlaté pletí cibule“, ale teď po několika dnech zácviku musím uznat, že thinning jablek není zdaleka tak fyzicky náročný. Po pracovním dnu nemám pocit, že by mě něco vyloženě bolelo (u cibule trpěla kolena, klouby na rukou, u dýní zase záda; Michal si teda trochu na bolest zad stěžuje i u thinningu), spíš jsem celkově unavená. Dokonce jsme se s Michalem shodli, že jsme „vykoukaní“ jak po celodenní práci u počítače. Ono se to totiž možná nezdá, ale tahle práce je hodně náročná na pozornost (která jablka utrhnout, která nechat, soustředění při manévrování na žebříku...). Měla jsem také trošku obavy právě ze žebříku, protože výšek bez jištění se docela bojím a navíc jsme si nedokázala představit, jak s ním budu manipulovat mezi hustými větvemi. Všechno je ale otázka cviku a dneska už na lajně běhám jak fretka – proškubu ze země spodní větve, vyhoupnu se z jedné strany na jabloň, seskočím ze špriclíků, přenesu žebřík na druhou stranu stromu, vycupitám nahoru, pak dolů a moje polovina stromu je hotová.
„Náš“ jablečný sad se nachází zhruba 20 km od domu Wendy a patří společnosti JB (JM Bostock), což je velká zemědělská firma pěstující kromě organických jablek také cibuli a dýně. Už když jsme sháněli práci na konci října, tak jsem narazila na jejich webové stránky a navíc jsem si přečetla pochvalné reference od několika Čechů na diskusních fórech. Stálých zaměstnanců prý mají kolem 80, ale v sezóně se jejich počet navýší až na 400, přičemž využívají pro jejich získání služeb kontraktorů. Naším supervizorem na sadu je Russ, což je dlouhovlasý pohodář. Na začátku jsme se u něj asi zapsali jako poctivě pracující dvojice, takže nás ani moc nekontroluje (zhruba 4krát za směnu po nás projde nějaký strom) a když už přijde, tak nás moc chválí. Když jsme se po prvním dnu podívali na kvalitu práce ostatních, tak jsme pochopili, proč jsou tak rychlí.
Ve středu jsme dostali od Jase druhou výplatu a opět jsme byli hodně spokojení (vydělali jsme dohromady přes 800 NZD a to jsme vlivem počasí pracovali jen 4 dny). Hned po prácí jsme tak vyrazili na týdenní nákup potravin. Zjistili jsme, že malé nákupy během týdne moc nepodporují naši spořící filosofii, vždycky se totiž najde něco „nad plán“, co se hodí do košíku a doláče mizí a mizí. Kromě základních potravin (sendvičový chlebík, jogurty, jablka, banány, sýr, chipsy, víno...) jsem se rozhodla obstarat i suroviny na domácí perník (jak jsem avizovala v závěru minulého článku). A tady jsme docela narazili díky neznalosti anglických „odborných“ pojmů. Pořídit olej, cukr a kypřící prášek do pečiva to byla ještě dávačka, u mouky už přituhovalo (měli jako u nás tři druhy, ale absolutně jsme nevěděli, která je která, tak jsme vzali tu zprostřed ve víře, že to určitě bude „univerzální“ polohrubá) a vrcholem byl prášek do perníku. Michal s přibývajícím časem stráveným v supermarketu Countdown získával rudou barvu ve tváři, prskal, ale když já chtěla udělat typický český perník a na koření jsem prostě trvala. Po dvaceti minutách očichávání krabiček s kořením jsem byla úspěšná a vítězoslavně jsem sáhla po mixed spice za zhruba 2.50 NZD. Docela nás překvapilo, že tu nemají obyčejné levné koření v sáčkách, ale všechno je v krabičkách a nebo ve skleničkách, což je automaticky mnohem dražší. Z nákupáku jsme odcházeli po hodině zběsilého pobíhání mezi regály a poprvé za celý dosavadní pobyt na NZ jsme na sebe s Michalem byli trošku (vážně jen trošku) nepříjemní.
Hned jak jsme dojeli s igelitkama s nákupem za 206 NZD, jsem se pustila do pečení a výsledkem byl lahodný perník s rozinkama, který jsme měli na dvě snídaně a několik kafíčkových seancí. Je teda fakt, že jsme ho museli po půl hodince vracet zpátky do trouby, protože i přes nelepkakost na noži (špejle Wendy nezná, nabídla mi akorát japonskou hůlku na jídlo) byl uvnitř ještě hodně mazlavý. V zájmu oživení kolejního jídelníčku jsme si pořídili ještě další balíky těstovin, zapékací omáčky, rýži, ale hlavně i lívance, švestkovou marmeládu, balík dvaceti burgerů s trvanlivýma houskama a konzervu meruněk, která se šikne do nákypu. Dneska mě Michal nalákal na 750 gramů chlazených plátů listového těsta za 2 NZD. Hned jsem po něm sáhla už s vidinou voňavého štrůdlíku. Bohužel se u kasy porvtdilo mé podezření, ve skutečnosti totiž balíček stál téměř 7 NZD, ale co bysme pro připomenutí českých chutí neobětovali.
Na napsání tohoto článku jsme se chystali už od středy, ale po práci jsme se vždycky v kuchyni nějak zapovídali s českými kolegy a pak už se nám zavírala očka. Se současným bydlením jsme moc spokojení, máme krásný pokojík a je tu neskutečná sranda. Jen tu angličtinu si asi moc neprocvičíme. Co nás ještě trošku štve, jsou slabé sádrokartonové zdi, přes které odvedle pěkně hlučí sprcha, narvaná kuchyně v době snídaně a nepříjemná chlupatá deka, kterou jsme vyfasovali (to jsou ale vážně zanedbatelné detaily).
Zatímco já dopisuji tyto věty, Michal s ostatními a paní domácí mastí poker o doláče, v ruce drží sklínku Chardonnay a oba se společně těšíme, že možná vyrazíme na diskotéku mezi domorodce. A zítra nás čeká 15 pěších kilometrů po pláži na Kidnappers cape, takže se už teď můžete těšit na pořádnou porci nových fotek!
Ahoj, musím vám pochválit stránky, spoustu užitečných informací! A podle vašich zkušeností to vypadá, že se práce na farmě na sbírání jablek dá najít i v listopadu?
Sbírání jablek v listopadu určitě ne. V listopadu jsme pleli dýně a cibuli. V prosinci (na jižním ostrově i v lednu) je na pár týdnů protrhávání jablek (apple thinning).
Krátce z NZ
03.08.: Je nám ctí Vám všem oznámit, že od soboty jsme Vondrovi:). Poprvé jsme se viděli před 4 lety při sjíždění řeky Ohře, kdy jsme každý měli svého partnera, "jiskra" přeskočila minulý rok v dubnu na svatbě kamarádky a po půl roce vztahu jsme se jeli vzájemně otestovat na Nový Zéland. Celý pobyt jsme si moc užili a dokonce jsme si přivezli i jeden suvenýr, který by se měl vyklubat už koncem listopadu;). Nejpozději zítra přidáme fotky na rajče!