Cíl na neděli nezměnila ani opice po sobotě, ani krátký spánek. Nasnídali jsme se, připravili svačinky a pití a společně s Martinem jsme vyrazili na Mys únosců. Zbytek baráčku dospával a říkali něco o putování na Te Mata Peak (nakonec po obědě vyrazili jen autem na vrchol a pak se jeli koupat k řece).
Mitsumyšítko jsme zaparkovali na konci silnice v Clive a ještě jednou jsme si ujasnili, jak to funguje s těmi přílivy a odlivy. Cesta totiž vede po pláži, kde voda při přílivu sahá až ke skalám a tím značně komplikuje cestu. Podle tabule je ideální vyrazit 3hodiny po přílivu, dnes to vycházelo na 10. hodinu dopoledne. S Lenkou jsme si obuli na cestu pohorky, ale dá se to (a asi je to i lepší) jít v sandálech. Kousek jsem se snažil jít bosky, ale pláž není úplně písečná a má chodidla nejsou dost vytrénovaná.
Na začátku jsme šli prakticky sami, ale díky našim fotícím pauzám nás za chvilku dohnali další pěší turisti. Počasí bylo nádherné, nakonec bylo na cestě docela plno. Celou trasu se jde kolem impozantního útesu, na kterém se střídá velké množství různých vrstev hornin, na druhé straně je moře s různýma potvorama (nejvíc se líbili krabi poustevníci). Žádná nudná procházka to není.
As po 2 hodinách nás začali předjíždět první offroady, čtyřkolky a endura. Moře už ustoupilo dostatečně daleko, aby na pláži vznikla písečná polňačka. Vrcholem byly traktory společnosti Gannet Adventures, které táhnou dvě vlečky plné tůristů, kteým se nechce šlapat pěšo (cena je podle jejich stránek 39 NZD, na to v rozpočtu určitě nemáme). Rodinky s offroady si zakempili na různá místa a udělali si rodinné pikniky, chytali ryby, šnorchlovali a viděli jsme rodinku Maorů, jak sbírali mušle. Lidi na motorkách a čtyřkolkách úplně normálně blbnuli. Na čtyřkolku tu asi není potřeba řidičák, viděli jsme jednu řízenou asi 12letým klučinou, kterému na kolenou seděla pětiletá holčička a vzadu další prcek.
Po asi 3 hodinách jsem narazili na první hnízda terejů. Terejové jsou ptáci s rozpětím kolem 2 metrů dokonale přizpůsobení na lov ryb. Pták se vznáší asi 30 metrů nad mořem a pak se střemhlav vrhá po rybách až 4 metry pod hladinu. Na Mysu únosců je jedna z největších kolonií těchto ptáků a navíc jako jediná není na odlehlém ostrově, ale na pevnině. Ptáci se starají tak o svoje boje a hlídání hnízd, že si člověka ani nevšímají a není problém si stoupnout půl metru od nich.
Více o místních terejích na wiki http://en.wikipedia.org/wiki/Australasian_Gannet
Menší hnízda jsou hned u moře Black Reef Colony, ale kvůli největšímu hnízdišti se muselo jít půl hodiny nahoru na útes. To už jsme šlapali společně s lidmi z traktorů. Kolem se ozývala kromě angličtiny i němčina, čeština, bučení a bečení. Kus cesty totiž vede přes pastvisko. Z útesu je nádherný pohled na celou zátoku, ale kvůli oparu jsme byli rádi, že dohlédneme k Napieru. Terejů nahoře bylo několik tisíc (5000 podle cedulí) a podle toho to tam také páchlo (pavilón opic je vedle toho parfumerie). Pokochali jsm se ptáčky i útesem, dole si dali sváču a podle doporučení na ceduli vyrazili hodinu po odlivu směr domů.
Cesta zpět vedla byla stejná jak tam, tak jsme nic nového neviděli. Lenka si na celou cestu vzala tričko na ramínka, tak se krásně opálila, jen má bílé popruhy od batohu. Zpět jsme to dali za 2 hodiny, ale večer jsme byli vyfluslí víc jak po práci. Michal ale ani po náročném výletu nezahálel, chytil totiž takový uklízecí záchvat v kuchyni, že se Wendy nestačila divit. Nemohl se dívat hlavně na zaschlé vrstvy jídla na stěnách trouby. Druhý den jsm pak přišli z práce a Wendy nám slavnostně oznamovala, že díky Michalově pomoci v kuchyni má pro nás večeři. Podávali se zapečené brambory se sýrem a Michal dostal ještě jako bonus obří sklenici domácího broskvového kompotu. Už se těšíme, až je použijeme do rýžového nákypu nebo do buchty s drobenkou.
Grammar nazi se hlasi, mate tady chybicky ;-) a v tom predchozim taky :-) Inac teda tech ptaku tam bylo pozehnane, bych se bal, ze se hejno vznese, a potom zacne utocit na lidi. Pri poctu 5000 by to netrvalo dlouho...
Díky za upozornění, jsem to tentokrát neprojela klasickou zběžnou korekturou, protože jsme to chtěli stihnout publikovat do ranní uzávěrky:). Chybky během dne opravíme a příště si dáme větší pozor. Terejové jsou od pohledu spíš takoví "ňoumové"...jediné, čím by mohli útočit, jsou produkty jejich zažívání, které byly na skalách úplně všude!
Speediholka: No takový útok produktů jejich zažívání bych fakt zažít nechtěl
Krátce z NZ
03.08.: Je nám ctí Vám všem oznámit, že od soboty jsme Vondrovi:). Poprvé jsme se viděli před 4 lety při sjíždění řeky Ohře, kdy jsme každý měli svého partnera, "jiskra" přeskočila minulý rok v dubnu na svatbě kamarádky a po půl roce vztahu jsme se jeli vzájemně otestovat na Nový Zéland. Celý pobyt jsme si moc užili a dokonce jsme si přivezli i jeden suvenýr, který by se měl vyklubat už koncem listopadu;). Nejpozději zítra přidáme fotky na rajče!
