V úterý po obědě jsme dodělali naši další jablečnou lajnu a čekali jsme, jakou novou činnost nám Jas přidělí. Michal mu zkoušel volat asi třikrát a bez výsledku. Pak nám slíbil, že brnkne zpět, ale do večera se už neozval a ráno nám jen přišla textovka, že je „no work 2day“. Byli jsme docela naštvaní, protože jsme se thinning už celkem naučili, počasí bylo pěkné a mohli jsme si pár desítek nebo stovek dolaů vydělat. Během chvíle jsme si tedy vymysleli alternativní plán – navštívit National aquarium of New Zealand ve vedlejším městečku Napier. Už při první pochůzce kolem zhruba před měsícem Michal projevil zájem se tam mrknout na nějaké ty rybičky. Vstup stojí asi 17 NZD/osoba, tak jsme to nakonec odložili na dobu, až budeme výdělečně činní.
Já jsme nikdy podobnou expozici neviděla, za to Michal už něco podobného (ale ve větším) navštívil ve Vídni a v Barceloně. K vidění tu byli nejen mořští živočichové, ale mohli jsme si prohlénout i kostru vyhynulého ptáka Moa a v temné kobce jsme opět uzřeli směšně poskakující ptáky kiwiáky, kteří náruživě zabodávali zobáky do křoví kolem. Chtěli jsme se je pro vás vyfotit, dokonce i kameru jsem zkoušela, ale všechny pokusy byly kvůli tmě marné. Nejvíc se nám asi líbila mořská želva. Jsem tak koukala do akvária, divila se, že tam snad ani nic nemají a najednou ke mně připlula obří želva a zblízka si mě prohlížela. Teda ona to tak úplně „ta“ želva nebyla...jsem chvíli uvažovala, proč má takový pohyblivý ocásek a on to byl „ten“ želvák:)
Dále nás určitě zaujaly malé piraně. Ještě před odjezdem na NZ mě brácha varoval, že se hlavně nemám koupat ve sladké vodě, že tam určitě budou tyhle dravé mršky...chacha. Jsme přišli k akváriu a plavaly tam takové poměrně malé našedlé ryby. Pak jsem si všimla, že jedna nemá oko, Michal zase dodal, že mají nějak požrané ploutvičky...podívali jsme se cedulku označující druh a už nám to bylo jasné.
Viděli jsme i obří naloženou krakatici a poslední část prohlídky se šlo tunelem z 60mm tlustého plexiskla, kde všude kolem a nad námi rejdily ryby. Z očí do očí jsme se podívali žralokům a zajímavé bylo sledovat, když nad námi projížděl rejnok (ta černá placka s ocáskem, co se jeví jako bodák), protože ač má oči nahoře, tak to vypadalo, že se na nás ksichtí bříškem.
Po prohlídce jsme si v areálu skočili na kafíčko, důkladně prošmejdili obchod se suvenýrama a vyrazili směr Hastings na týdenní nákup do PakńSave. Tam jsme potkali Vikase (ten mladý indický student, co měl techtle s naší bývalou fušálkou paní domácí), říkal, že zkoušky udělal a u Nity už taky nebydlí. Udělali jsme nákup za 70 NZD (klasicky chleby, jogurty, jablka, brambory, omáčky, chipsy...) a Michal opět prohlašoval, že už se mnou na žádný nákup nikdy nepojede, že se nechce dívat na moje útrpné obličeje, když mám dát za něco pár dolarů navíc. Jenže to je těžký...Chceme se o Vánocích někam podívat a zatím jsme z výplat nenašetřili nic, protože obvykle pracujeme jen 3-4 dny v týdnu a to prostě stačí jen na zaplacení bydlení, nakrmení nás a Mitsumyšítka.
Odpoledne jsme ještě zajeli na farmu, kde dělá náš indický spolubydlící Mac a koupili jsme si dvě kila jahod celkem za 10 NZD. Dneska se tedy bude dělat jahodový koláč s drobenkou. Měli jsme spadeno i na ovocné knedlíky, ale na jejich kynutou verzi nám chybí droždí (to tady prodávaji v nějakých speciálních kuličkách) a na tu tvarohovou základní surovina. Tvaroh tu totiž v podstatě není k sehnání, leda ho nahradit něčím, jako je cottage sýr. Jo a včera jsem pro nás upekla další 3 štrůdlíky. Už si ale budu muset koupit pečící papír, protože jsem je musela skoro doslova škrábat z vymazaného plechu.
Jsem mel za to, ze ta hlavni pracovni sezona teprv prijde... je teda fakt, ze do Vanoc uz moc nechybi... no ale porad je pozitivni, ze mate kde spat a co jist :)
Jinak s tím práce 3-4 dny v týdnu bych řekl, že je v pohodě, víc bych ani dělat nechtěl, spíš si to tam užívat, škoda jen, že to není lépe placené..
Já bych si to třeba představoval tak, že dělám tak 10 dní v měsíci za výplatu, aby to stačilo s přehledem na celý zbytek měsíce.. no asi mám moc naivní plány
Krátce z NZ
03.08.: Je nám ctí Vám všem oznámit, že od soboty jsme Vondrovi:). Poprvé jsme se viděli před 4 lety při sjíždění řeky Ohře, kdy jsme každý měli svého partnera, "jiskra" přeskočila minulý rok v dubnu na svatbě kamarádky a po půl roce vztahu jsme se jeli vzájemně otestovat na Nový Zéland. Celý pobyt jsme si moc užili a dokonce jsme si přivezli i jeden suvenýr, který by se měl vyklubat už koncem listopadu;). Nejpozději zítra přidáme fotky na rajče!