To jsme si zas naivně mysleli, že když skončí thinningový maraton, tak budeme mít více času vás zásobovat články, ale místo toho jsme museli pomáhat Ježíškovi s výběrem dárků a že to nebylo vůbec snadné...Jednak novozélandské obchody se svým sortimentem poněkud liší od těch českých a hlavně jsme hodně limitovaní obsahem našich krosen a preferujeme praktické dárky, které na našich cestách budeme moci dále využít. Já jsem tedy hned zavrhla oblečení, kosmetiku a dary typu mixér (pomocníky do kuchyně tu mají ale parádní ve všech barevných provedeních). Pak už ale zbývalo jen jídlo, šperky a technické vymoženosti. A jak jsme se s touhle „zapeklitou“ situací vypořádali? Čtěte dále;)
Být v ČR, tak už mám dárky koupené na začátku prosince. Nejdřív mám totiž fázi pochůzek po různých obchodech, takové monitorování terénu, a pak nakupuji. S Michalem jsme ještě před týdnem neměli jediný dárek, pořád nám nedocházelo, že opravdu budou ty Vánoce. Od pondělí jsme tedy pravidelně jezdili do Hastings nebo Napier na korzo po obchodech. Původně jsme měli hodně naivní představu, že se nám vše povede sehnat během jediného odpoledne...chacha. Michal toužil po stativu, potápěcí plastové sadě (brýle, šnorchl a ploutve), zeleném sypaném čaji a kdyby dostal i nějaké oblečení, tak by se taky asi nezlobil, protože na NZ vyrazil s velmi chudým šatníkem.
Vyjma několika skate, surf a outdoor shopů, kde se dá sehnat stejné oblečení jak u nás, to tu je s hadříky špatné. I mladí lidé tu chodí v takových modelech, jak kdyby je nakoupili v nejhorších secondhandech (nic proti použitému oblečení, já tam nakupuji také, ale musí se umět vybrat), vše je divně veliké (mají tu hodně obchodů s nadměrnýma velikostma – v Napier jsou třeba 3 hned vedle sebe) a jednobarevné. Na druhou stranu se tu téměř na každém kroku můžete setkat s cetkami a kýči. Je tu totiž velké množství menších obchůdků, kde prodávájí obrazy, sošky (nejhorší jsou ty s nalepenýma třpytkama), náušnice, šátky, svíčky a samozřejmě NZ suvenýry typu pták kiwiák v nejrůznějším provedení.
Když už jsme poněkolikáté bezúspěšně prošli hlavní třídu v Napier, vzal mě Michal do Opossum worldu, což je obchod, kde prodávají oblečení z místních vačic. Už při pohledu na první stojan s chundelatými svetry mně běhal mráz po zádech (na své kůži totiž nesnesu extra chlupaté materiály) a tak jsem si radši šla prohlídnout expozici věnovanou tomuto druhu zviřátek. Nejdřív tam měli vitríny s vačicemi a jejich mláďaty, pak ale značně přituhlo – v další ohrádce byla ukázka toho, jak dopadnou vačice po požití jedu a nakonec tam seděl vycpaný pán s nožem a předváděl zabíjení zviřátek. No nevím, jestli je zrovna vhodné tohle dávat do obchodu, já bych si po shlédnutí expozice už tuplem nic nekoupila. Michalova poznámka: Vačice normálně žije v Austrálii a na ostrovy byla přivezena člověkem. Chovala se tu pro kožešinu a když ve 30. letech business krachoval, všechny je vypustili do přírody. Vačice je největší nepřítel místních lesů (jakop na potvoru spásá hlavně místní vzácné rostlinky a stromy). A protože na Novém Zélandě nemá přirozeného predátora, musí přírodě pomoci člověk. Farmáři, místní samospráva a dobrovolníci hubí vačice pomocí jedů a prodávají jejich kožešiny. Celé se to financuje z prodeje oblečení z vačic. Myslím, že je fajn nic nezastírat a expozice alespoň ukazuje, že kožešinky nerostou na stromech.
Kromě Santů na obchoďácích a světélkují výzdoby u několika vilek bychom ani nepoznali, že se blíží Vánoce. V obchodech vládne dobrá nálada (Jana si třeba nechala zalepit svoje sportovní sandále a když se zeptala, kolik je dlužná, tak pán v opravně jen řekl: Merry Christmas!), prodavačky se neustále usmívají, nezaregistrovali jsme žádné davy jako v českých nákupních centrech. Hodně nám tu ale chybí klasické předvánoční trhy, kde se mezi stánky line vůně svařáku a medoviny a samozřejmě rodina a přátelé, pro které bychom mohli shánět dárky.
Již týden nepracujeme a tak jsme měli hodně času na společné aktivity v bandě Čechů – přes den jsme ve skupinkách jezdili pomáhat Ježíškovi s výběrem dárků, večer jsme se dívali na jednotlivé díly Sám doma v angličtině a nebo jsme si zkusili zahrát klasickou dětskou hru „Země, město, zvíře, věc...“. Problémem Hastings je, že tu v okolí kromě Te Mata peak, Mysu únosců a akvária v Napier není nic moc zajímavého. Ve středu jsme hromadně zavítali do Ocean Spa, kde jsou vyhřívané venkovní bazény, sauna a pára. Jednotlivý vstup stál na neomezenou dobu 9 NZD, ale díky hromadné slevě jsme nakonec každý platili je 7.70 NZD, což je srovnatelné s českýmí bazény. Během tří hodin jsme se pořádně vydováděli, pořídíli jsme desítky fotek se santími čapkami (ty jsme koupili v secondhandu za 2 NZD/kus, já ji mám dokonce s kožíškem, takže se dá nosit i v zimě místo čepice) ve vířivce a já i poprvé v životě skočila dvakrát na 15 minut do sauny (pro šťouraly – nazí jsme nebyli:)
Na začátku týdne jsme za tmy ještě podnikli výpravu k asi nejvíc vánočně vyzdobenému domu v Hastings, abychom se s ním vyfotili v santích čapkách. Dům stojí při hlavní silnici a během našeho skotačení tu zastavovalo jedno auto za druhým. Možná to vypadá, že jsme již přijali santí tradici za svou, když všude s sebou nosíme červeno-bílé čapky. Pravdou ale je, že si spíš užíváme skupinové blbnutí a na českého Ježíška žádný obtloustlý Santa rozhodně nemá!
Štedrý den bude čistě v české režii, takže dnes jedeme nakoupit suroviny na bramborový salát pro 13 lidí a maso a ryby na obalení. Včera jsme na poslední chvíli ještě pekli linecké, které jsme dnes ráno promazali marmeládou z lesního ovoce (klasickou rybízovou tu bohužel nemají).
Jana vytvořila vanilkové rohlíčky a také luxusně nadýchané kokosky, takže si aspoň trochu připomeneme české cukrovíčkové obžerství. Upéct cukroví ale vůbec nebyla sranda, protože třeba tuk na styl Hery jsme v regálech vůbec neobjevili, takže jsme museli využít obyčejné máslo, které tu zase prodávají výhradně solené. Vanilkový cukr tu také nevedou a tekuté vanilkové esence bysme museli použít snad litr, aby vůbec bylo něco cítit.
Jinak i novozélandská televize věnovala poměrně dost prostoru úmrtí exprezidenta Havla. Bylo takové zvláštní slyšet úryvky jeho proslovů tlumočené do angličtiny a vidět z takové dálky záběry Prahy.
ahojka hele s tím máslem je to velice jednoduché já to taky řešila a nakonec mně trubku napadlo koupit to kde bylo velkým písmem napsané UNsolted a bylo výborné ... a cukroví taky jen do Vánoc nezustalo :D
Zdravíme, my jsme se pokoušeli hledat nesolené máslo v PakńSavu a Countdownu a pokaždé jsme byli neúspěšní:( Ale cukroví všem chutnalo i se slanou variantou a to je hlavní;)
Krátce z NZ
03.08.: Je nám ctí Vám všem oznámit, že od soboty jsme Vondrovi:). Poprvé jsme se viděli před 4 lety při sjíždění řeky Ohře, kdy jsme každý měli svého partnera, "jiskra" přeskočila minulý rok v dubnu na svatbě kamarádky a po půl roce vztahu jsme se jeli vzájemně otestovat na Nový Zéland. Celý pobyt jsme si moc užili a dokonce jsme si přivezli i jeden suvenýr, který by se měl vyklubat už koncem listopadu;). Nejpozději zítra přidáme fotky na rajče!
