V jednom z minulých článků jsme popisovali (ne)radostné předvánoční nákupy a tvorbu cukroví, nyní se konečně dostáváme k tomu, jak jsme prožili český a novozélandský Štědrý den. V pátek jsme zajeli do PakńSavu (familiérně mu již říkáme „Pekáč“) pro suroviny na bramborový salát, pro kuřecí řízky a steak z lososa. Téměř každý jsme se chopili nějaké fuknce při tvorbě salátu – někdo krájel brambory, další okurky a salám, Jana pak vše smíchala a dochutila tak, že byl k neroznání od toho od babičky. Večer jsme pak ještě začali s úpravami obývacího pokoje, přesouvali jsme nábytek a podle vrstvy špíny odhadujeme, že koberec se dočkal očisty nejmíň po roce. Wendy to má dobře zařízené – jednak jí platíme poměrně velký nájem, má nás tu místo úklidové služby a sama se sem přes den přijde jen vyspat.
Na Štědrý den ráno jsem si přivstala, protože jsem chtěla využít volnou kuchyň pro tvorbu štrůdlíků a promázání světlého lineckého cukroví. Rybízovou marmeládu jsme tu neobjevili, takže jsme použili příchuť lesního ovoce a setkali jsme se jen s pozitivní odezvou. Zbyli nám ještě nějaké vaječné bílky, takže jsme ještě napekli kokosky a pak jsme se pustili i do tmavého lineckého.
Barča s Terkou se už také hned dopoledne aktivně chopily obalování řízků. Každý si svoji hromádku masa dal na talířek, připevnil na ni cedulku se svým jménem, aby nám holky flákoty náhodou nepopletly.
Počasí bylo úžasně slunečné, žádné blátíčko, déšť nebo nahnědlý rozbředlý snížek. Původně jsme uvažovali, že bysme ještě vyjeli na pláž, ale než jsme se rozhoupali, chyběly už pouhé dvě hodin do večeře a maso bylo pořád ještě v syrovém stavu. Tak jsme si aspoň vymysleli, že vyrazíme na jahodovou farmu pro drcenou zmrzlinku. Přijeli jsme ale akorát 5 minut před zavíračkou a propriety na tvorbu ledového osvěžení už měli schované. Moc jsme chtěli pořídit provokativní fotky se zmrzlinou na Štědrý den, takže jsme zkusili štěstí ještě ve městě a byli jsme úspěšní. Já jsem si dala dětskou porci čokoládové za 2.50 NZD, ostatní si dopřáli megakopečky za 5 NZD (rozhodně ale nešlo o žádné české kopečky oříznuté o hranu vaničky, ale o pořádné gáblíky).
Večer se Míla s několika pomocníky pustili do smažení řízků a Michal s Bárou si udělali svoje lososky venku na grilu. Ještě předtím jsme vzali všechny dostupné stoly a židle a pokusili se připravit štědrovečerní posezení, tak abychom mohli jíst všichni pohromadě v obývacím pokoji. Nakonec jsme museli vzít i rozkládací kempovací stolek a plastové židličky, což už ale bylo na hranici důstojnosti. Ze skříní jsme vytáhli trochu společenštější oblečení, které ale bylo ještě v igelitových taškách, takže vypadalo, jak kdyby právě prošlo kravičkovým zažívacím ústrojím a žehlička zrovna nebyla k nalezení.Ke štědrovečerní večeři jsme usedli po 18. hodině, Wendy pronesla jako správná křesťanka požehnání, ze kterého jsem rozuměla akorát slovo „amen“. Salát s řízky byl vynikající a k pití jsme si dopřávali místní Chardonnay.
Poté, co jsme sklidili ze stolu, jsme se rozesadili dokola v obýváku a jmenovali jsme Wendy rozdavačkou dárků. Bylo legrační poslouchat výslovnost našich jmen a přezdívek, která byla napsaná na visačkách. Podle počtu dárků od Ježucha byli nejhodnější Michal s Terkou. Já jsem dostala malou krabičku, už jsem si představovala ty brilianty, safíry a místo toho na mě po otevření vykoukla outdoorová manikúra. Michalovi Ježuch naježil stativ, vibrační holící strojek, tričko, trenky a stylově i Kinder vajíčko. Wendy mi pak podala ještě obří měkký dárek. Věděla jsem, že uvnitř bude žirafka Amina, kterou mi Michal koupil ve Warehousu, ale byla jsem moc zvědavá, do čeho všeho ji ještě zabalil. Místo spacáku měla plyšová potvůrka na sobě outdoorové ponožky a na ušiskách jí zářily zlaté náušnice ve tvaru srdce s perlami. Byla jsem moc ráda, že mi Michal věnoval takový drahý dárek, ale...Nemám ráda zlato, několik dní před Vánoci jsem na to Michala xkrát upozorňovala, ale asi zrovna nebyl na příjmu:) Už jsem si na ně pomalu začala zvykat, ale nakonec jsem se rozhodla je v pondělí v obchodě vrátit. Místo zlata jsem si koupila stříbrný přívěsek s růžovými kamínkem a prstýnek ve stejné barvě. Ještě mi několik desítek doláčů zbylo, tak jsem si k Vánocům nadělila i ¾ kalhoty z outdoorového obchodu, které jsem tam měla několik týdnů vyhlídlé.
Po rozbalování dárků nás Wendy vzala ke svému příteli, který nám více než hodinu hrál na klavír anglické koledy. Sice jsme skoro žádnou neznali (vyjma „rolniček“ a „já sním o Vánocích bílých“), ale bylo to od ní moc milé. Již dopředu jsme se s ní domlouvali, že bysme rádi zašli i na půlnoční. Nakonec jsme šli všichni do kostela už na 23. hodinu, když začínala další půlhodinka sborově zpívaných koled. Tentokrát jsme už před sebou měli i zpěvníky, takže jsme se mohli přidat. Na samotnou mši už jsme nešli, protože už jsme byli celkem unavení a navíc bychom stejně skoro ničemu nerozuměli.
Wendy a spolu s ní celý Nový Zéland slaví Štědrý den až 25. 12. Již dříve jsme psali, že jsme jí zaplatili každý 15 NZD za vánoční šampaňskou snídani a oběd. K snídani, která se nakonec podávala až v 11 hodin, jsme dostali opečené plátky slaniny s volským okem, rajčetem a opečeným toastovým chlebem. Šampaňského jsme si cucli spíše jen symbolicky, ale na sluníčku se jeho efekt dostavil hodně rychle. Počasí bylo typické pro protinožčí zimu, takže jsme se rozhodli vyjet na naši oblíbenou Ocean Beach. S Wendy jsme se domluvili, že s obědem na nás počká a zanechali jsme ji v obýváku s jejími indickými návštěvníky, které pozvala.
Zatímco já jsem se na pláži začetla do průvodce, abych naplánovala náš povánoční výlet (teda spíš, abych vůbec tušila, kam mě to ten můj muž chce vzít), tak Michal si s ostatními zaskotačil ve vlnách a při plážovém fotbálku. Výsledkem odpoledího relaxu u oceánu byly na leden hodně netypické spáleniny od slunička. Dodnes máme na sobě pěkně viditelné bílé plavečky.
Na oběd jsme dojeli se zpožděním asi kolem 17. hodiny a já se nestačila divit. Zaplatili jsme si za kuře s bramborem, ale na mě už vyzbyly pouze kosti zahalené do chlupaté utěrky a dva kousky přílohy. Takže jsem nakonec vzala za vděk zbytku našeho bramborového salátu a příště už Wendy peníze na jídlo jen tak nedáme.
Vánoce sice byly plné nových zážitků, ale často jsme vzpomínali na cukrovní našich maminek, na sníh a mráz za okny, z počítače jsme si pouštěli české koledy...V neděli ráno jsme si přivstali už v 6. hodin ráno, abychom aspoň díky skypu mohli rozbalovat dárky s našimi rodinkami.
Predpokladam, ze wendy je ta objemna pani na fotkach... se nedivim, ze na vas z toho obeda nic nezbylo :)
Gábi
12.01.12, 19:10
tak to buďte klidní, protože tady je to jak na jaře :-D
Fido
13.01.12, 08:45
Zmena, dneska rano snezilo a je pekna zima... a to jsem ve stredu chodil po venku pomalu jen v mikine :) Btw - ze vam neni hanba okradat sve chlebodarce :D
U nás je den ode dne tepleji, jen škoda, že se celé dny paříme na kombajnu, ani na pláž se nedostaneme. Už vlastně ani neznáme jiné než pracovní oblečení:( To jsou dýně, které z nějakého důvodu neprošly naší kontrolou a nebo jen tak ustřižené zůstaly ležet na poli, takže by akorát shnily. Dneska jsme měli druhou dávku - pečenou dýni v troubě:)
PiskotTeam
13.01.12, 13:01
VPTeam doporučuje tenhle letní hit, když máte tak fajnový počasí link
Ahoj,vypadalo to,že jste tam ztracený,ale vás tam je!Držím palce.
Krátce z NZ
03.08.: Je nám ctí Vám všem oznámit, že od soboty jsme Vondrovi:). Poprvé jsme se viděli před 4 lety při sjíždění řeky Ohře, kdy jsme každý měli svého partnera, "jiskra" přeskočila minulý rok v dubnu na svatbě kamarádky a po půl roce vztahu jsme se jeli vzájemně otestovat na Nový Zéland. Celý pobyt jsme si moc užili a dokonce jsme si přivezli i jeden suvenýr, který by se měl vyklubat už koncem listopadu;). Nejpozději zítra přidáme fotky na rajče!
