Po 9 dnech dýňování v kuse jsme dostali od šéfové Trudy den volna a vůbec jsme se nezlobili. Byli jsme připraveni arbeitovat u pásu nepřetržitě dva týdny a až pak si o nějaký ten day off říct. Teda spíš jsme doufali, že nad Hawkes Bay zavítají dešťová mračna a vyřeší se to elegantně samo, protože navlhké dýňky se sbírat nemůžou. Společnost, pro kterou pracujeme, postupně začala vychytávat problémy s technikou (v neděli jsme kupříkladu měli 2,5 hodinovou pauzu kvůli přetrženému pásu), takže nám prstíky kmitají třeba i 3 hodiny bez přestávky a to není žádné leháro. V úterý na nás už dopadla krize, že nám málem hlavy padaly únavou na pás mezi zelené příšery.
Ve čtvrtek Jas do našeho kvalitářského týmu nominoval ještě Michala č. 2, takže teď mají u pásu snad historicky nejvzdělanější osazentsvo -2x Ing. a 1x Mgr. Bc.:) Výhodou také je, že můžeme na squashová políčka jezdit společně a ušetříme pár doláčků za benzín (nejdříve jsme jezdili asi 20 km, teď už vzdálenost od našeho příbytku zcela jistě atakovala 30km). První dva dny jsme se na kombajnu vezli ve čtyřech (Lenka, Michal, Aimee a „Lány“), takže jsme stíhali zkontrolovat snad všechny dýně. Postupně se počet kontrolorů zredukoval na 3, takže naše prsty vykonávají pohyby hodné klavírního virtuosa, abychom stihli projít alespoň 80% z nich. Jednou za čas se na celý konvoj přijede podívat supervizor ve žluté vestičce (kluci pickerští mají vestičky oranžové) a mrkne na kvalitu dýní v binech. Je trochu zvláštní, že za špatné dýně v bednách nejsme penalizováni my ale samotní sběrači (cca 0.50 NZD za dlouhý stonek, 0.20 NZD za mokrou hnilobu atd.).
V pondělí na náš kombajn s poznávačkou Y2K zavítal nový supervizor Rob (s Michalem mu říkáme Robísek, protože stejně jako Robert Rosenberg má pěkně nevkusná tetování...teda na obličeji zatím ne.). První dvě hodiny zmateně chodil kolem, občas kouknul do beden a po zbytek času si užíval vítr ve vlasech při jízdě na „palubě“. Patrně mu nikdo pořádně nevysvětlil, co má dělat a tak to zůstalo na Michalovi, který mu říká: „Robe, tohle je dýně, seznamte se. A vůbec se neostýchej si s náma stoupnout k pásu a třídit“. Vydržel to jen pár minut, pak se začal kroutit a opět nás jen pozoroval z povzdálí. Je to takové zvláštní, když nám přidělí supervizora, který o kvalitě dýní nic neví a nemá ani snahu se to naučit. Přitom by stačilo s námi pár hodinek třídit a získat tak povědomí o tom, která dýně si zaslouží být poslána do binu a která ne.
Oba dva už jsme si také začali chránit sluch poslechem MP3 přehrávače. Osvědčeli se nám sluchátka s gumovými tvarovatelnými koncovkami, která zároveň fungují i jako špunty. Akorát je nezbytné si poctivě vybrat repertoár, abychom po 10 hodinách nonstop poslechu nezešíleli (ideální jsou SKA-P, Horkýže slíže, Offspring, System of a down a rozhodně nedoporučujeme Michala Davida, kterého jsme z legrace taky vyzkoušeli...teda písně typu Nonstop a Colu, pijeme colu jsou ještě celkem v pohodě, za to songy jako Každý mi tě lásko závidí hrané třikrát za sebou při náhodném modu krásně uspávají). Michalovi krásná „záušní“ sluchátka přišla předposlední den k úhoně – dostala se i s MP3kou do pásu a přetrhla se.
Při dýňování si nejen vyděláme slušné peníze, ale zároveň i hodně ušetříme, protože už nemáme čas a energii jezdit do města na nákupy a k jídlu toho ve vedrech moc nespotřebujeme (snídaně – jogurt s müsli nebo chleby s hummusem, paštikou, zelenina a kafe, oběd – obložené chleby s máslem, sýrem a zeleninou nebo studené těstoviny s omáčkou, voda z kohoutku, večeře – dýňová kaše s burgery, zapečené těstoviny nebo třeba míchaná vajíčka + občas upeču perník, bábovku nebo ovocnou buchtu s drobenkou). Navíc na poli i po sběru zůstane dost kvalitních kousků, takže z našeho jídelníčku jsme vyškrtli brambory a nahradili je dýněmi. Už jsme měli šťouchané dýně na cibulce, dýňové podkovičky pečené v troubě s česnekem, cibulí a kousky mrkve a dneska Michal ukuchtil naprosto exkluzivní dýňovou polévku (http://recepty.vareni.cz/vyborna-dynova-polevka/ ). Jednou jsme navíc pracovali vedle pole se sklizenou cibulí, takže i onionů už máme doma pěknou zásobičku.
Již ve středu po práci jsem se rozhodla Michala překvapit a dojela jsem sama s Mitsumyšítkem do PakńSavu na týdenní nákup potravin. Volný čtvrtek jsme uvítali i z toho důvodu, že jsem si konečně mohla pořídit nový diář, kam si zapisuji zejména každodenní výdělky (je lepší si vše poctivě psát, protože už se nám stalo, že supervizor selhal, špatně si zapsal naše hroznové lajny a my dostali každý o 50 NZD méně) a Michal koupil našemu pidipočítači reproduktory, abychom nemuseli koukat na filmy se sluchátkem v uchu. Skákli jsme se mrknout i do Kathmandu, kde měli velké slevy na outdoorové oblečení. Obcházeli jsme stojany a já jsem si nakonec koupila béžovou sukni ze stejného příjemného materiálu, jako jsem si k Vánocům vybrala ¾ kalhoty. Hlavně byla v úžasné slevě z 90 NZD na 20 NZD. Pak jsme ještě zašli do Kmartu a tam jsme se jako obvykle zděsili z modelů na stojanech.
Po obědové dýňové polívčičce jsme si dali pořádnou siestu a pak přišly opět na řadu moje rychlé ruce s nůžkama. Michalův porost stihnul za měsíc a půl hezky vyrašit, takže jsem se mohla vyřádit. Tentokrát si poručil mnohem kratší sestřih a výslednou proměnu můžete posoudit sami. Jakou bych dostala známku?;)
Navečer jsme se ještě vydali na jahodovou farmu osvěžit se jahodovou drcenou zmrzlinou, natrhat si jahůdky (tentorkát je měli za 2 NZD/kg) a nakoupit čertsvé ovoce a zeleninu. Protože bylo poměrně oblačno, vydali jsme se místo na Ocean Beach na procházku kolem Te Mata Peak. Tuhle destinaci jsme zvolili z toho důvodu, že tam den předtím večer otevřeli novou kešku a my chtěli zkusit, jestli se ještě vejdeme na „bednu“. Nakonec jsme skončili na krásném druhém místě (již jsme věděli, že na FTF to nebude, protože jsme na netu zahlídli první log...asi tady nedrží 24 hodinové logovací pravidlo jako v Kutné Hoře), kešku jsme rychle schovali a Terka si poprvé užila TTF nález. Prošli jsme se ještě sekvojovým lesíkem a pak jsme uháněli za Jasem pro výplatnice a poptat se, jak to vypadá s naší dýňovou kariérou do budoucna.
Každý den po práci, když jsme zavřeli oči, tak jsme viděli dýně, mraky dýní. Je zajímavé, že se před námi zjevovaly jen pěkně deformované kousky. Jsme si tak leželi na posteli a já jsem říkala, že vidím dýňky s flíčky, Michal zahlédl mršky pokřivené...A po dni volna? Před očima máme čisto a můžeme vyrazit na další směnu!
...pěkný sestřih - hned je Michal takový usměvavější...
Fido
20.01.12, 10:53
Jak bych to vyjadril... Michal tak nejak omladl :) A asi si taky budu muset nejakou dyni uvarit, abych poznal zac je toho loket :)
Berry
20.01.12, 12:33
neprovokujte, vy my ale děláte chutě, mám hlad a už mám dýňový absťák :-D mohli byste mi nějakou přihrát... kdo to má u nás kupovat, když je to tak drahý...
btw. ať se daří a ať vám z toho brzo nehrábne ;-)
Gaspacho
20.01.12, 16:48
Říkal jsem si, že taky používáte ten známý trik před a po. Nejdřív se vyfotí nevrlý, zamračený člověk (v tomto případě ještě celkem neutrální), a pak spokojenost-úsměv. Jasná manipulace hodnotitelů!
Ale jinak dobrý. Taky by mě Lenka mohla ostříhat :)
Fido: Tak ses konečně dočkal článku, co;)?Všichni: Vůbec jsme nezamýšleli s fotkami proměněného Michala jakkoliv manipulovat, ale je hodně těžké tvářit se stejně. Každopádně jsem také říkala, že omládl snad o 15 let:)
Dýně tu jsou taky pěkné drahé - polovina malé podprůměrné dýně (možná by ani neprošla naší 700gramovou kontrolou:) stojí kolem 4 NZD!
Jana
20.01.12, 19:23
...no jo, vaše drahá práce se musí do ceny dýní nějak promítnout...
SpeedyGT
20.01.12, 23:39
Jeden Simal neni určitě pravej! :)
Káťa
21.01.12, 20:39
Ahoj, chtěla bych se zeptat, teď jsem se tady u vás dočetla, že jste kupovali jen jednosměrnou letenku. To je možný? Zatím jsem všude viděla, že chtějí i s návratem.. Ale ta jednosměrná by se hodila daleko víc. Díky za odpověď! A stránky máte prima!
Ahoj Káťo, my jsme jednosměrnou letenku zvolili z toho důvodu, že jsme vůbec neměli představu, kdy se budeme chtít vracet (a nemáme ji doteď:). Nevýhodou samozřejmě je její vyšší cena. Při vstupu na NZ se nemusíš prokazovat zpáteční letenkou, stačí pouze výpis z účtu s dostatečným zůstatkem(ale ani ten po nás nikdo nechtěl). Alespoň rezervaci zpáteční letenky pak prý chtějí při cestě z NZ na ostrovy v Pacifiku.
Káťa
22.01.12, 09:59
Moc děkuju za odpověď, taky bychom se tam chtěli vydat, a pak si možná ještě prodloužit vízum, když by to bylo k tomu, takže jednosměrná by byla daleko lepší. A vypadá to, že práce v zemědělství se vám docela líbí:) chtěli byste pak zkusit i něco jinýho? Jo a ještě jeden dotaz, ty průvodce jste si koupili zvlášť na severní a jižní ostrov?
Práce v zemědělství má tu výhodu, že se dá dělat krátkodobě. Zkoušeli jsme se poptat na práci v mém oboru, ale tam chtěli někoho, kdo u nich bude alespoň jeden rok. Jinak práce na poli je sice mnohdy hodně náročná, ale drží nás při ní vidina peněz a možnost cestování:) Máme průvodce od Lonely Planet na celý Zéland. Teď už nám delší dobu leží v poličce, ale při cestování se hodí!
Krátce z NZ
03.08.: Je nám ctí Vám všem oznámit, že od soboty jsme Vondrovi:). Poprvé jsme se viděli před 4 lety při sjíždění řeky Ohře, kdy jsme každý měli svého partnera, "jiskra" přeskočila minulý rok v dubnu na svatbě kamarádky a po půl roce vztahu jsme se jeli vzájemně otestovat na Nový Zéland. Celý pobyt jsme si moc užili a dokonce jsme si přivezli i jeden suvenýr, který by se měl vyklubat už koncem listopadu;). Nejpozději zítra přidáme fotky na rajče!
