Bylo jednou jedno dýňové semínko, které stroj společnosti Brownrigg Agriculture vypustil do úrodné půdy v oblasti Poukawa nedaleko Hastings. Seminko vzklíčilo a zelená rostlinka se díky modernímu zavlažovacímu systému měla čile k světu. Než se ale stihla na denním světle pořádně rozkoukat, začal její existenci ohrožovat dravý plevel. Paní Trudy proto ihned zavolala indickému kontraktorovi Jasovi, jestli by do druhého dne nesehnal co nejvíce pracovní síly s okopávadly, aby rostlinku a její kamarády zachránili.
Pokud by se záchranné mise zúčastnili jen Simal se Speediholkou, patrně by moc zelených kamarádů nepřežilo. Naštěstí ale byli povoláni i zkušení indičtí pracanti, kteří se ke všem dýňkám chovali jako k vlastním a nezkřivili jim ani lísteček. Zelená chundelatá rostlinka byla sice napoprvé zachráněna, ale Jasovy ovečky jí ještě několikrát budou ohrožovat naostřenými okopávadly, protože plevel svůj boj jen tak nevzdává.
Díky bezchybné péči se na jejích šlahounech objeví obří žlutavé květy, ze kterých se postupem času stávají malé zelené bobulky – budoucí několikakilové dýně.
Trudy a její tým průběžně kontrolují stav svých zelených svěřenců a když dosáhnou dospělosti, je rozhodnuto o zahájení jejich sklizně. Z garáží vyjedou traktory pronásledované kombajnem, nákladní auto doveze dřevěné bedny pamatující jíž desítky takových akcí a Jas povolá své nejlepší pracanty na terénní kontrolu dýňové kvality (ty, co rád nemá, postaví do první lajny na jejich sběr). Pokud naše malá dýňka má typický tvar, váží alespoň 700 gramů, má krásně zastřižený stonek a nemá moc pih a šrámů, dostane se díky rukám Speediholky a Simála až do dřevěného domečku, kterému se v zemědělské hantýrce říká bin. Ve svém novém příbytku absolvuje namačkaná na ostatní kamarády několik kilometrů divoké jízdy s pánem v ultrakrátkých kraťasech.
Po příjezdu do velké packhousí haly ji co nejdříve čeká pořádná koupel - přece jen se ta naše špindíra několik týdnů nemyla. Než se stihne rozkoukat v očistném tobogánu, už ji má v ruce některých z Korejců, pečlivě ji prohlíží a kontroluje její váhu. Následuje krátký tunýlek a dýňka jásá, protože se opětovně setkává se Speediholkou. Ta si ji znovu prohlédne, potěžká ji a pokud má více než 1400 gramů, putuje směrem k Simálovi, pokud je "nedonošená", čeká ji cesta k Maorům a Indům, kteří ji ubytují v transportním binu společně s dalšími prťousy. Naše dýňka je ale pěkný gigant, takže si to přes pásový dopravník štráduje přímo k Simálovi, který ji otočí šťopkou vzhůru, aby ji Ind mohl udělat ten nejmodernější sestřih. A to už je v rukách silných Samoanů, kteří ji položí do nově zhotoveného dřevěného binu. Před halou už čeká nákladní auto s transportním kontejnerem s nápisem Hamburg Süd a dýňky, které prošly velkým výběrovým řízením čeká cesta do přístavu v Napier. Tři týdny se naše svěřenkyně bude plavit po moři, než dojede do Japonska nebo Koreje. Tam ji chladnokrevně rozkrojí v supermarketu, zabalí do potravinové fólie a nalepí na ní cedulku s váhou a přemrštěnou cenou. Šikmooký zákazník lačnící po její bramborové chuti ji čapne, donese domů a společně s celou rodinou si pochutná na lahodném dýňovém koláči, příště si z jejích zelených kamarádů udělá polévku nebo ji upeče v troubě s cibulí. A to přesně je smysl dýního života:)
Tak dneska teda zavidim i to obcasny mrholeni. Tady je kosa jak v Rusku, prislo mi, ze asi zmrznu, nez jsem dorazil do prace. Nekoncite taky uz pomalu s tema dynema? Jste to meli na dva tydny, ktery uz jsou skoro pryc, ne?
Já jsem se úplně lekla, když na mě na seznamovských stránkách vyskočila předpověď se sněhem a -11°C (teda chvilku jsem na to nevěřícně zírala a až pak jsem si uvědomila, že to je pro ČR a ne pro NZ:) S dýněma se chceme rozloučit přesně za týden, zítra to už bude měsíc, co s nimi válčíme na kombajnu nebo v packhousu.
Krátce z NZ
03.08.: Je nám ctí Vám všem oznámit, že od soboty jsme Vondrovi:). Poprvé jsme se viděli před 4 lety při sjíždění řeky Ohře, kdy jsme každý měli svého partnera, "jiskra" přeskočila minulý rok v dubnu na svatbě kamarádky a po půl roce vztahu jsme se jeli vzájemně otestovat na Nový Zéland. Celý pobyt jsme si moc užili a dokonce jsme si přivezli i jeden suvenýr, který by se měl vyklubat už koncem listopadu;). Nejpozději zítra přidáme fotky na rajče!