Zhruba před třemi týdny jsme požádali Kevina, jestli by nás po pracovní době provedl jablečným packhousem, abychom měli srovnání s baličkou dýní. Doplnili jsme si tak další střípek do mozaiky života červeného jablíčka a o nově nabyté znalosti jsme se s vámi rozhodli podělit v následujícím článku.
Společnost Wake´s vlastní celou řadu sadů v okolí Hastings, ve kterých jsou stromky nejrůznějšího stáří a odrůd (Fuji, Braeburn, Royal Gala, Galaxy, Jazz...). Pokud se velitelství rozhodne pro založení nových jablečných lajn, buď pokácí stromky staré a nebo je jen uřeže kousek nad zemí a na ně naroubuje jabloně mladé. Pro další práci je nezbytné, aby všechny stromky rostly pěkně vyrovnané v řadě a aby i jednotlivé větve směřovaly určitým směrem. Proto Kevin a další čeští brigádníci dostanou v listopadu do rukou špagátky a nůžky a snaží se přichytit větvičky tak, aby netrčely směrem vzhůru.
Od začátku jara absolvují stromky několik desítek postřikových spršek, jejichž cílem je sjednotit dobu kvetení nebo je ochránit proti parazitům. Kevin se navleče do nepromokavého oblečku, nasadí helmu a osedlá traktůrek, za který připojí rozstřikovací zařízení, které spíše připomíná obří fén. Když jsem ho spatřila poprvé, myslela jsem si, že paroduje pilota Formule 1.
V listopadu se do sadů nahrnou první sezónní makáči, jejichž pracovní náplní je v první fázi utrhávání šlahounů větví tak, aby se na plody dostalo co nejvíce světla a poté protrhávání malých jablíček tzv. thinning. V tomto období jablečného vývoje se do společnosti Wake´s připojili i nejlepší pracanti – Speediholka a Simál:). Paralelně s manuálním thinningem probíhá i protrhávání chemické, kdy se aplikují postřiky přímo na květy nebo na malé plody, aby se zredukoval jejich počet. Stálí zaměstnanci také pravidelně sekají trávu pod a mezi stromky, takže novozélandské sady jsou upravevé skoro jak městské parky.
V polovině února nastává dlouho očekávané období pickingu, které trvá zhruba do začátku měsíce května. V jednotlivých sadech pracují celkem 4 skupiny pickerů asi po 15 lidech, přičemž dvě z nich jsou najatí od kontraktorů. Na začátku sběru dané odrůdy vždy supervizor všechny pracanty instruuje ohledně barvy a velikosti jablíček, která se mají plnit do binů. U většiny odrůd se dělají dva sběry, ale Kevin říkal, že v minulých letech u hodně obsypaných a pomalu zrajících jablíček proběhl sběr i na 4 etapy.
A jak to tedy chodí v packhousu? Byli jsme zvědaví, jak mají vyřešení vyklápění jablíček z binů do vodní lázně. V baličce dýní totiž měli dvě velká vyklápěcí zařízení, která naklonila biny tak, že z nich dýně dost neohrabaně vypadaly. Při sběru jablek se ale musí dávat poměrně velký pozor na otlučeniny (tzv. bruising), proto se ponoří celý bin pod vodní hladinu a jablíčka sama hladce vyplavou. Poté je čeká cesta pod rotujícími kartáči a dále se od nich oddělí listy a další nečistoty. Když jablíčka překonají několik metrů dlouhý vodní tobogán, dostávají se na rotující válcový pás pod ruce manželky a dcery traktoristy Sugara a dalších několika žen, které mají za úkol zbavit jablíčka zapomenutých lístečků na stopkách a vyhazovat špatné kousky.
Pak přichází na řadu největší technická vychytávka celého packhousu.. Jablíčka se seřadí na dvouřadý pás, kde má každé svoje místo a vjedou do nasvícené skříně, kde je videokamera 30x nafotí. Program zhodnotí u každého jablíčka barvu a podle toho je vyhodí na příslušném místě pásu dále. Samozřejmě se zaznamenávají všechny možné gausovky a podle toho se řekne supervizorovi na sadu, jestli má na pickery pochválit nebo jim začít sběsile vyhazovat tzv. borderline apples a nadávat, že teď jsou shit. Vytříděné jablíčko se dostane k packerovi, který je skládá do proložek (skoro jak na vajíčka) a celé to balí do krabice. Krabice jede dál po pás, až se dostane k téměř jediným mužům v packhpousu, kteří je vyskládají na paletu. Palety míří do chlaďáku (1,5°C, chladiče vyrábí nějaká americká firma, Michal nezná), kontejnery pak přímo do přístavu v Napieru. V chlaďáku je na krabicích přímo napsáno, kam jablíčka směřují, my viděli Evropu (Španělsko, Anglie), Thajsko a Fidži.
03.08.: Je nám ctí Vám všem oznámit, že od soboty jsme Vondrovi:). Poprvé jsme se viděli před 4 lety při sjíždění řeky Ohře, kdy jsme každý měli svého partnera, "jiskra" přeskočila minulý rok v dubnu na svatbě kamarádky a po půl roce vztahu jsme se jeli vzájemně otestovat na Nový Zéland. Celý pobyt jsme si moc užili a dokonce jsme si přivezli i jeden suvenýr, který by se měl vyklubat už koncem listopadu;). Nejpozději zítra přidáme fotky na rajče!
