Poslední dva týdny byly hodně hektické, často jsme s Mitsumyšítkem přejížděli i stovky kilometrů denně a naše myšlenky se tak točily hlavně kolem zajištění potravy a spánku. Předposlední dubnový den jsme se skrze horské masivy prodrali až k jezerům Hawea a Wanaka. Zatímco v horách fučel silný vítr a na kapotu auta se snášely provazy deště, nad vodními plochami jsme přes mraky občas zahlédli i modrou oblohu. Na západním pobřeží jsme viděli samé jasně zelené pralesy, ale Wanaka nás přivítala podzimně zabarveným a již napůl opadaným listím. Tam, kde se v létě procházejí davy turistů bylo poloprázdno a nezachránil to ani autobus s asijskými nadšenci s fotoaparáty.
Nejprve jsme si prošli město, abychom si zmapovali terén, kam se dá jít na kafe, kde si obstaráme jídlo a také kde se pro nás nachází nějaká zábava (i když tu si díky keškám můžeme udělat téměř kdekoliv). Michal si hned na posilnění dal latté a vyzkoušel i místní mrkvový dortík, na kterém jsem obdivovala hlavně polevu, protože připomínala tvarohovou chuť nanuku Míša. Během dne se k naší nelibosti celá obloha zatáhla a začalo hustě pršet. Bylo teprve kolem oběda a představa, že strávíme celý den v autě bez nabitého počítače, byla děsivá. Nakonec jsme se rozhodli trochu zeštíhlit náš účet a zaplatit si na jednu noc backpacker, z poměrně široké nabídky jsme zvolili šestilůžkový pokoj ve Fialové krávě.
Již nějakou dobu jsme byli v kontaktu s naším čtenářem Radkem, který nám nabídl své průvodcovské služby ve Wanace a okolí a další tipy na cestování po Jižním ostrově. Protože pracuje v jediném místním supermarketu, domluvili jsme si první schůzku přímo mezi regály. Při té příležitosti jsme si nakoupili dvě malá kuřecí prsa a balík mražené zeleniny a k pozdnímu obědu nám Michal ukuchtil vynikající čínu. Téměř okamžitě po nastěhování do pokojíku, jsme skočili do sprchy, která překvapivě byla přímo v našem pokoji a ne společná pro celé patro. Zaplatili jsme si celých 24 hodin internetu, takže je vám určitě jasné, jak jsme strávili zbytek dne.
Brzy ráno jsme se spojili s rodinami, trochu jsme poklidili ve vozítku a na 11. hodinu jsme byli domluvení s Radkem, že nám ukáže servis, kde nám hezky poctivě udělají technickou (na NZ tzv. WOF). Pan mechanik si Mitsumyšítko objednal na 14. hodinu, takže jsme měli ještě dostatek času na keškování a na zaplacení registrace auta na poště. Ve dvě hodiny jsme vozitko zavezli k mechanikovi a strávili nervozní hodinu přemýšlením, jakou pálku za WOF vyplázneme. Nakonec bylo všechno v pořádku a mechanik našel jen ošoupané stěrače a nesvítící žárovku u espézetky:). Prostě 68 NZD, máme „good car“ a hotovo. Udělali jsme si slavnostní večeři – fish and chips a pak jsme si při čekaní, až Radek skončí v práci, pustili v autě Trainspotting. Radek nás překvapil surovinami na bramborový salát (přečetl si náš článek o tom, jak při našich cestách strádáme a dostal tenhle geniální nápad), tak jsme mu pomohli s přípravou a pak jsme se uvelebili do jeho domácího kina a dívali jsme se na nejnovější hollywoodské bijáky.
V úterý měl Radek volno a tak nám nabídl, že nás vezme svým vozítkem na zajímavá místa ve vzdálenějším okolí Wanaky, která bychom při dalších cestách po Jižním ostrově minuli. První naší zastávkou bylo bývalé zlatokopecké městečko Bendigo, které se nachází po cestě do Cromwellu. Autem jsme vyjeli až na kopec, ze kterého jsme měli nádherný výhled na zasněžené vrcholky hor v pozadí, kolem nás pobíhaly ovečky a my jsme se snažili zdokumentovat zbytky staveb, které tu setrvaly po desetiletí. Po cestě jsme si jako bonus odskočili na pár kešek a v brzkých odpoledních hodinách jsme dorazili do centra sběru třešní na Novém Zélandu – do Cromwellu. Protože už je ale dávno po jejich sezóně, mohli jsme je zahlédnout pouze na obřím plastickém vyobrazení při příjezdu do města. Více než novodobé centrum města nás zajímaly historické stavby, které jsou pěkně seřazeny v uličce na břehu jezera Dunstan.
Další zastavení proběhlo v ovocném městě Alexandra. Tam se kluci posilnili v KFC proklatě dobrým kuřetem a vydali jsme se na obhlídku zdejšího starého mostu. Ručičky na hodinkách celkem sprintovaly, tak jsme se dlouho nezdržovali a vyjeli jsme k několik desítek kilometrů vzdálenému zlatokopeckému městečku St. Bathans, abychom si ho stihli projít ještě před západem slunce.
Cestou zpátky jsme se zastavili opět v Alexandře a nakoupili obalené maso na řízky. Po návratu do Wanaky jsme si je pěkně osmažili, nabrali kopec odleženého bramborového salátu a pořádně se nadlábli. Pak jsme se opět uvelebili do domácího kina a zkoukli další filmečky na monstrózním plátně. Protože nám bylo v noci v autě docela zima, domluvili jsme se s majitelem domu, že přespíme uvnitř. Novozélandské dřevěné domy bez topení jsou ale tak úžasné, že jsme v suterénu měli po těle stejnou husí kůži jako při nocování ve vozítku.
Další den jsme si přispali a pak vyrazili na cestu k ledovci Rob Roy asi 60km od Wanaky. Průvodce sliboval pohodovou procházku s vodopády a zavěšeným lanovým mostem, taky jsme ji zvládli za 3 hodinky. Cesta to byla moc pěkná, jen celé údolí bylo už ve stínu, takže na fotkách máme namísto ledovce jen nic neříkající šeď. Večer jsme si dali další sérii filmů, přespali jsme na posteli a další den ráno hurá do Queenstownu.
Kousek před Queenstownem jsme se zastavili ve zlatokopeckém městečku Arrowtown, kde jsou k vidění domečky čínských zlatokopů a má tam pobočku jeden úžasný čokoládový obchod, kde by Lenka strávila hodiny. Kromě hromady čokoládových bonbónů, žužu, želé a podobného tam prodávali kousky čokoládových plátů na váhu (100 gramů za asi 5 NZD). My jsme nakonec neodolali a koupili jsme si kousek mléčné čokolády, ve kterém byly oříšky a marshmallow. Jako pozornost podniku jsme ještě dostali možnost ochutnat kousek libovolné příchuti, tak jsme zvolili tiramisovou.
Do samotného Queenstownu jsme dojeli kolem 16. hodiny, kdy město bylo ve stínu a byla tam pěkná kosa. Nad hlavami nám kroužili paragladisti, každý druhý obchod nabízel nejrůznější adrenalinové zážitky (bungee, jet boat, obří houpačky, sky dive, vyhlídkové lety), my ale zamířili rovnou do Fergburgeru. Měli tam velký výběr obložených housek, Michal si ale neomylně vybral tu největší – BIG AL (17.50 NZD, dvojitý burger (1/2lb) s vajíčkem, sýrem, salátem, červenou řepou, cibulí a dresingem). Byla to taková nálož, že se nedal ani pořádně jíst, málem mu praskly panty. Po jídle na Michala přišla menší otrava jídlem a tak ani neprotestoval, když jsme strávili asi hodinu v nejrůznějších obchodech. Už za tmy jsme opustili město a zajeli do blízkého DOC kempu přečkat noc.
Další den ráno jsme se rozjeli do Glenorchy – vesničky asi 60km od Queenstownu, kde se hodně točil Pán Prstenů (záběry Železného Pasu a nějaké lesní scény). Ve vesničce není moc co k vidění (až na fotogenické hory a jezero), zajeli jsme si do dalšího DOC kempu a udělali si dvouhodinovou procházku k jezeru Lake Sylvan. Druhý den jsme pokračovali v průzkumu okolí Glenorchy, zašli jsme si k dalšímu jezeru – Lake Reid , kam teda došel jen Michal, Lenku zahnaly výstřely lovců kachen. Cesta k jezeru vedla kolem pstruhového potoka, viděli jsme spoustu poměrně velkých kousků a Michal pěkně zahučel po koleno do nějaké hovínkové bažinky, že si v jezeře musel umývat kalhoty a botu. U Glenorchy jsme si obešli jednu zátočinu, romanticky se rozvalili na lavičce a odpočívali na sluníčku. Pak už jsme vyrazili zpět na Queenstown, nakoupili menší zásoby, pár suvenýrů (to je zatím překvapení, ale pár dlouhých špičatých zobáků tam určitě bude:-) a vrátili se zpět do DOC kempu.
Po vyspání jsme přejeli zpět do města, prošli jsme si blízký park (poznámka pro Gaspacha – park je zároveň 18 jamkové hřiště pro Disk Golf), šli si zaplavat do bazénu (teda spíš vycákat ve spa poolu) a rozjeli se směr Te Anau.
03.08.: Je nám ctí Vám všem oznámit, že od soboty jsme Vondrovi:). Poprvé jsme se viděli před 4 lety při sjíždění řeky Ohře, kdy jsme každý měli svého partnera, "jiskra" přeskočila minulý rok v dubnu na svatbě kamarádky a po půl roce vztahu jsme se jeli vzájemně otestovat na Nový Zéland. Celý pobyt jsme si moc užili a dokonce jsme si přivezli i jeden suvenýr, který by se měl vyklubat už koncem listopadu;). Nejpozději zítra přidáme fotky na rajče!
